Helena Stránská

* 1924  †︎ 2024

  • „Ruska Marija a Vasil byli z Krymu, takže vlastně Ukrajinka asi, a já, a pak tam byl jeden italskej zajatec: ten měl šarži, ale strhlou, ale měl ty šaty, víte, hezkej Taliján takovej to byl, černej, krásnej. No, a pět nás bylo u toho stroje. No, ale od šesti do šesti, to jste se tak unavila! Ale v poledne – to jsme chodili na oběd. Jenže já jsem si řekla, když jsem tam přijela: Nebudu jíst a za čtrnáct dní umřu. Takovou jsem měla myšlenku, víte. Protože já jsem byla strašně na jídlo, víte, vybíravá, maminka se mnou strašně zkusila, u jídla… Ale když jste tam čtrnáct dní, tak vám vyhládne tak, že nekoukáte zprava nebo zleva, jestli to je k jídlu nebo ne, a berete to z kraje.“

  • „Čistota byla, ale museli to nějak větrat, jinak bysme se zadusily, ale hodně děvčat se tam rozstonalo. Na pokoji se mnou ležela nějaká Anička z Mladý Vožice a dostala po těle boláky. A teď já jsem je dostala taky, ale ta Anička (později – pozn. ed.) zemřela. A tak jsme marodily, byly jsme na pokoji a ona takhle jeden den mi povídá: Maminka mi poslala balíček, a v něm bylo v lahvi mlíko, takový kyselý, jako smetana. A ona říká, jestli bych jí nedala napít, tak jsem jí dala napít a ona zemřela hned nato.“

  • „Dali nás pracovat pod tu zem. To byl obrovskej kotec a před tím hory a v tom předhůří měl Hitler nadělaný fabriky. To jste jistě slyšeli, že mu daroval Mussolini v roce třicet osm dar v podzemí a oni mu podle toho udělali fabriky. A všecky ty stroje, na kterých jsem já pracovala, se objevily tam (protože je převezli z toho prvního lágru – pozn. ed.). Byl to lágr blízko Leibnitz.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Černovice, 14.07.2016

    (audio)
    délka: 01:11:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Mnoho bylo veselého, smutného víc

Současný portrét
Současný portrét
zdroj: Iva Chvojková Růžičková

Helena Stránská, dívčím jménem Ptáčková, se narodila roku 1924 v jihočeské obci Černovice. Stejně jako její sestra Růžena Carpeza Ptáčková byla povolána k totálnímu nasazení na práci do Štýrského Hradce. Po ničivém náletu v červenci 1944 byla převezena do lágru na hranicích Srbska. Pro nemoc se v srpnu 1944 vrátila do Prahy a odtud odjela domů. Jenže po udání se musela znovu dostavit na práci v Praze, kam docházela až do Vánoc 1944. Před koncem války riskovala život podporováním partyzánů v okolí Kamenice nad Lipou. Po válce si na Kladensku otevřeli s manželem obchod. Při znárodnění o něj přišli a jako nespolehlivá nebyla přijata do žádného zaměstnání. Vychovala s manželem dvě děti. Zemřela 17. července 2024.