Zdeněk Štěpán

,,Tatínek zjistil, že se u policie objevují už v roce 1947 spousty mladých policistů, kteří mají komunistickou legitimaci, a tak to oznámil poslanci Neumanovi, který byl za války jako rukojmí v Terezíně, a my jsme jejich rodinu s maminkou zásobovali moukou, máslem, které jsme získávali ve Čtyrech Dvorech. Protože tatínek věděl jako dopravní policista, kdy bude na Dlouhém mostě šupo, německá vojenská policie, a když tam nebyli, tak jsme s maminkou na kole vyrazili do Čtyráku. U staré plzeňské tratě byl dvojstatek, tam jsme koupili mouku, máslo, mlíko. Na to jsme natrhali trávu jako pro králíky na tašku a dovezli jsme to domů. Večer přišli Neumannovi. Paní Neumannová a měli dceru Alenu a syna Olíka a u nás doma v Klavíkovce jim to dali do tašky. Takhle jsme je zásobovali, takže jsme s nimi byli docela kamarádi. Tatínek mu důvěřoval a oznámil to. Chtěl, aby to Neumann dal vědět poslankyni Horakové. Ale pak se ukázalo, že byl Neuman už domluvený s komunistickou stranou, že bude ministrem a prostě to zrazoval a tím pádem to na tátu prasklo. A byl po únoru, hned začátkem března, vyhozený od policie.“

,,Kamarádi z Klavíkovky najednou měli takové pěkné dřevěné vypalované želvy, nožičky na drátkách. Ptal jsem se jich, kde to vzali. ,Kup si veku u Kazků za rohem a dones ji do kasáren a oni ti za to dají želvu.´ Maminka mi dala lístky a já jsem koupil veku. Za zastavárnou byl pekař. Potom jsem běžel jsem na Mariánské náměstí, z Husovky jsou tam do dneška mříže v přízemních oknech. A tam v tom okně bylo snad 10 rukou s těmi želvami. Já jsem si najednou uvědomil, že mám jenom jednu veku, do které ruky to dát. Nějak jsem to vyřešil. Důležitý je ten strašný rozdíl, ty čistí Američani, výborně živení. Jejich zásoby, to bylo všechno možný od ovoce přes maso a Rusové, ti na tom byli špatně. Tam jsem si už jako malé dítě uvědomil, že pro jednu stranu má člověk obrovskou cenu a u té druhé půlky člověk není vůbec nic.“