„Popíšu, jak to fungovalo. Sehnali jsme hlavičkový papír nějaké organizace SSM a razítko, což v té době nebyl vůbec žádný problém. Na ten papír jsme napsali, že skupina… a teď prostě nás bylo osm dohodnutých, že chceme jet spolu do Ruska. Tak jsme tam napsali jména, čísla pasů a já nevím co… a že se vyměňujeme s nějakou komsomolskou organizací v Moskvě, kterou jsme si zcela vymysleli. A odevzdali jsme pasy a ten papír v pasovém oddělení Veřejné bezpečnosti. Tam to měsíc leželo a pak nám to vrátili a do pasu nám dali kýžené razítko AB-obměn. S tím jsme mohli vycestovat do Ruska. Ale teď ještě bylo potřeba zajistit, abychom mohli v Rusku cestovat po místech, která jsme chtěli. Tak k tomu jsme zase připravili jménem SSM papír, že tahle skupina bude cestovat po trase Moskva, Abakan, Kyzyl, Abakan a zpět. A teď přišel ten hlavní trik, na to jsem dodnes pyšný, že jsme vymysleli, a tohle jsme nechali úředně přeložit. A jestli jste někdy viděla, jak vypadá úředně přeložený dokument, tam je stužka ve státních barvách, razítek celé plné, pečetě. A s tím když jsme potom přijeli na hranice v Rusku, tak oni si to takhle vzali, chvíli na to koukali a říkali: ,No to je divný, do Kyzylu cizinci normálně nejezdí, ale když to tady mají napsaný…‘ A vystavili nám tzv. puťovku, na které bylo napsáno, po jaké trase se máme pohybovat, a my jsme se po ní podle papíru pohybovali a nikdy jsme s tím neměli sebemenší problém.“
„Vlastně celý život dělal zubního lékaře kromě války, kdy byl jako Žid pronásledován, měli ho také odvézt v nějakém transportu, a to ho neodvezli. A on se celou válku u nějakých lidí, a já bohužel dodneška nevím u koho, mohl bych jim být vděčný za jeho i svůj život, se skrýval. Zajímavé je, že v pražské synagoze, kde je seznam všech Židů, kteří zůstali v koncentračních táborech, je i jeho jméno se správným datem narození, on se narodil 17. 12. 1905, ale očividně v žádném koncentráku nezůstal. Ale zůstalo tam celé jeho příbuzenstvo, on měl tři sourozence, myslím si, že tatínek byl ještě naživu, takže on byl vlastně jediný, kdo z celé té rodiny přežil. Ještě dvě jeho neteře, ty se pak odstěhovaly do Izraele, on se tady o ně po válce velmi dlouho a velmi obětavě staral, takže ony ho pak měly skoro za vlastního otce. My jsme pak spolu byli, když jsem byl malý, v Izraeli, a ony se k němu chovaly s ohromnou vděčností a úctou.“
Ondřej Šteffl se narodil 20. listopadu 1954 v Praze. Své příjmení dostal po matce Zdeňce Štefflové, která pocházela z Prahy a pracovala jako podniková právnička. Otec Arnošt Ungár pocházel z židovské rodiny z Dolného Kubína, jeho rodnou řečí byla maďarština. Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, kde zůstal. Za války se skrýval a podařilo se mu uniknout transportu do koncentračního tábora, kde zahynuli jeho rodiče i sourozenci. Byl předválečným komunistou a v padesátých letech minulého století byl dva roky vězněn a později rehabilitován. Pracoval jako zubní lékař. V době Ondřejova narození měl již dvě dospělé dcery z prvního manželství. Ondřej Šteffl byl mimořádně nadaný na matematiku, takže po maturitě pro něj byla jasnou volbou matematicko-fyzikální fakulta. Od roku 1978 působil v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV a v roce 1986 obhájil kandidátskou práci ze sociologie. Od konce studia na vysoké škole pracoval jako externí učitel matematiky a fyziky na pražských gymnáziích a již tehdy se zamýšlel nad kvalitou výuky a hlavně nad tím, jak by ji bylo možné zlepšit. K tomu se mu otevřel prostor po sametové revoluci. Již v září 1990 založil Gymnázium PORG, o které byl od počátku mimořádný zájem. Po pěti letech, kdy stál v jeho čele, odešel a založil společnost Scio. Ta se od svého vzniku věnovala zejména hodnocení výsledků vzdělávání a její zkoušky dnes využívá v přijímacím řízení více než šedesát fakult veřejných vysokých škol v Čechách, na Slovensku i jinde. V roce 2015 otevřela společnost Scio první ScioŠkolu v Praze na Chodově, od září 2023 bude fungovat po celé republice devatenáct ScioŠkol. Ondřej Štefl je dnes spolumajitelem společnosti a členem vedení. V době natáčení (2023) žil v Osinalicích v okrese Mělník.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
