Stanislava Šťastná

* 1931  †︎ 2022

  • „Lítala jsem všechny možné letouny, všechny možné ty školní letouny, co jsme měli 104, 106, s kapotou, bez kapoty, školní letouny, C5. Byly i dvoumístné, žák a učitel. Vždycky šel žák a učitel, než učitel povolil, že může žák na samostatný let. Všichni museli prodělat ten přezkoušecí start a přistání. To bylo určené místo startu a přistání."

  • „Do Boťaru, to byl ten pražský Botič, tak tam padly i bomby. To k nám akorát běžela maminčina sestra, když ty bomby padaly. Oni padaly někdy jenom takové malé, šestihranné, ty bombičky byly asi jenom půlmetr vysoké, těch bylo na cestě plno. Naštěstí se nám to vyhnulo. Jeden pán se k nám přišel schovat, že padají bomby."

  • „Chodili k nám, když se setmělo. A Nelin tatínek, pan Klinger, on byl inženýr, tak ten k nám chodil a tu židovskou hvězdu si zakrýval aktovkou. Nosil přiloženou aktovku a tam, co měl tu hvězdu, tak tu zakrýval. Večer, když se setmělo a chodilo málo lidí, tak k nám chodili jako si popovídat a tak. Nelina byla židovka podle pana Klingera, s tou jsme byly kamarádky. Paní Klingerová se přátelila s maminkou a chodily spolu do Sokola."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bechyně, 16.10.2021

    (audio)
    délka: 01:35:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rady zkušenějších bychom měli využít, člověk by se neměl ničeho bát

Stanislava Šťastná, rozená Pánková, v roce  1951
Stanislava Šťastná, rozená Pánková, v roce 1951
zdroj: Archiv pamětníka

Stanislava Šťastná, rozená Pánková, se narodila 10. září 1931 v Praze. V období Protektorátu Čechy a Morava se přátelila s židovskou dívkou Nelou Klingerovou a její rodinou. V zimě v roce 1945 zažila bombardování Prahy ve Vršovicích, kde tehdy s rodiči žila. Na konci druhé světové války, v době květnového povstání pražského lidu se aktivně podílela na stavbě barikád v ulicích Prahy. V Tyršově ulici viděla z domu, kam se utekla schovat, přestřelku na právě vybudovaných zátarasech. Při následném osvobození Prahy byla v přímém kontaktu se sovětskými vojáky. Po skončení války vstoupila v roce 1951 do Československé armády a stala se z ní vojenská pilotka 50. leteckého kurýrního pluku. V roce 1955 se vdala za Josefa Šťastného, měla s ním dvě společné děti. Následně se rodina přestěhovala z Prahy do Bechyně. V roce 1958 ukončila svou kariéru vojenského kurýrního pilota a věnovala se rodině. Od roku 1968 do důchodu pracovala ve Stavebním podniku v Bechyni. V roce 2021 žila Stanislava Šťastná v domově pro seniory v Bechyni. Zemřela v květnu roku 2022.