Jan Soukop

„Tady kdysi byla cihelna, tak půl kilometru za vsí. Dneska je to už zavezené. Tam byl hajný ve výslužbě, služebný hraběnky, bydlel na bytě té cihelny. Jmenoval se [Šula] a byl to Němec. Bábi myslela, že on jako měl s Němci dost společného. Tak tam chtěla, tak táta mi řekl, abych zapřáhl a zavezl ji tam. Když jsme tam přijeli, tak [Šula] mě poslal ven a bavil se s babičkou. Pak mi povídala babička, že vytáhl tolika spisů a povídá: ‚To všechno je udání na lidi, co jsem zachránil.‘ A v roce 1945 partyzáni, když už tu byli Rusi, tak toho chudáka [Šulu], už byl chudák, vyhodili do brambor a tam skonal. Jeho dcera, byla tam s nim, svobodná Mári, tak ta mu zařídila pohřeb. Ale ty partyzáni ho hodili jako kolaboranta, že... a on zachránil lidi.“

„Jeli jsme do Třeště, kde nás přebrali a vezli do Jihlavy. V tom roce 1952 a 1953 byli povolaný oficíři... Máca, který byl učitelem v Nové Říši, tak když jsme šli v Jihlavě do vagónů, on stál u dveří a já mu povídám: ‚Tak pane učiteli, kam pojedeme?‘ – ‚To ti říct nemůžu.‘ Neřekl mi to. Znal mě, vždyť mě učil. A jeli jsme do Komárna do pevnosti, jak jsou hradby a přístaviště Dunaj, tak do té pevnosti. Tam jsme byli tři neděle. Tam nás naučili vlevo, vpravo bok, zdravit. Jak nás převychovají. ‚A my vás postřílíme. S vámi vydláždíme nádvoří v pevnosti.‘“

„Tátu začali honit. Tak do toho roku 1952 se to vydrželo, jenže v tom roce 1952 mně bylo 21 a bráchovi 20 let. Tak 30. srpna 1952 jsme museli narukovat a 20. září 1952 táta šel budovat Žďár“ – „Do ŽĎASU?“ – „Ano, zavřeli ho a tam byl 5 měsíců. Od konce září a v únoru nebo březnu přišel domů.“