„Když si bral malého Venouška, tomu bylo deset roků, tak on se tak nějak hýbal a tatínek úplně zatajil dech. Já říkám: ,Tati, co je?‘ - ,Já mám přeražený žebra a mě to hrozně bolí.‘ Tak já jsem říkala: ,Venoušku, buď se nesmíš hýbat, nebo pojď ke mně na klín.‘ A hned při prvním pohledu na tatínka přeražený nos a jizva tady. A často chodil s dozorcem na WC, asi špatné ledviny. Tak on chudák říkal: ,Hele, děti, já už bych asi nebyl k potřebě, modlete se za mě.“
„Přišli jsme, tatínek seděl u stolu, dozorce samozřejmě. Tak to víte, no, nevěděl o nás vůbec nic, že jsme vystěhovaní nebo jak to s námi dopadá. To vůbec nevěděl. Tak jsme debatili, debatili. Asi kolem půlnoci přivedli ty moje dva bratříčky, ti běhali venku v tom mrazu, tak přivedli kolem půlnoci toho Pepu a Venouška. A tu tetu, strýčka a tatínkova bratra - ty přivedli asi ve tři hodiny ráno.“
„Přišli dva dělníci v montérkách do kanceláře, a že chtějí mluvit s tatínkem. Já povídám: ,Tatínek tady není.‘ - ,Tak sezveme všechny dělníky do jedné dílny. Nikdo z příbuzných tam nesmí.‘ A pak nám dělníci řekli, že ti dva byli v pracovním, prostě se ujali slova a řekli: ,Tak vážení soudruzi, teď už není továrna pana Hořejšího, teď už je vás dělníků a kdo bude proti, SNB je připraveno.‘ Tak to bylo znárodnění. Takže všichni příbuzní, tetičky, sestřenice, bratranci, všechno domů. A takhle to začalo.“
Růžena Sojková, rozená Hořejší, se narodila 10. prosince 1932 v Mělníku. Její otec Josef Hořejší založil a vedl továrnu na kočárky, která mu byla v roce 1948 znárodněna. Josef byl během znárodňování na nějakou dobu zatčen. V roce 1949 spoluzaložil Josef Hořejší odbojovou skupinu MAPAŽ (Masaryk-Palacký-Žižka). Před zatčením utekl za hranice, ale po několika měsících se vrátil za rodinou. V srpnu 1949 Josefa Hořejšího zatkli a rodinu vystěhovali z domu. Dne 7. ledna roku 1950 Josefa Hořejšího popravili. Růžena s rodinou s ním strávili poslední noc před popravou. Pamětnice i její sourozenci pak s cejchem dětí nepřátel režimu obtížně hledali uplatnění ve škole i v zaměstnání.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
