Miloš Roman Slonek

* 1947  

  • „Já nevím, kolik je jich, 26 nebo 27 dětí na té fotce, a je to třináct národností, černej, žlutej, bílej, všechno... já to beru tak, že existují dobří lidé a ne tak dobří lidé...“

  • „Můj otec ještě na poslední chvíli, protože měl pas, tak dostal víza a oficiálně mně bylo řečeno, že mě bude přemlouvat, abych neemigroval. Tak přijel do Vídně, tři dny před mými narozeninami, čili 13. září, a ještě jsme jeli do Graze za doktorem Zahlbrucknerem oslavit mé narozeniny a pak 19. září ještě nás odvezl tím embéčkem na letiště do Schwechatu o půl páté ráno, to jsem ho naposledy viděl. Přivezl mně dokonce ještě smoking a oblek a všelijaký takový věci. S jedním kufrem a jedním batohem jsem toho 19. září odletěl do Kanady.“

  • „Ještě to odpoledne se mně podařilo spojení z rozhlasové stanice a telefonem jsem zavolal babičce na Černopolní 44 a ta mně prostě říkala: ‚No, tak jsem tady sama doma, rodiče tady nejsou, tvoje sestra se předtím už vdala,‘ ta tam už nebydlela, no a moje babička tam byla sama a říkala mně: ‚Tak tady je to jak za války, já tady mám dva ruský tanky přes Tugendhatku, míří na Brno. Jinak tady voda teče, zima není, mám dost jídla, tak uvidíme, co bude.‘“

  • „To bylo takové zajímavé, můj otec evangelík, primář Zbytovský taky a velký katolík byl primář Handl, tak to bylo takové osazení boskovické nemocnice. Z toho si pamatuju, když jsem šel s mým otcem a poprvé jsem tam viděl primáře Zbytovského, tak se tam potkali před rentgeny. ‚Tak co, bratře...‘ a teď bych neměl říkat to další, protože speciálně primář Zbytovský byl takový slušný člověk, ale říkali si: ‚Tak co, bratře, kdy se to posere?‘ Tak se zdravili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 27.02.2020

    (audio)
    délka: 02:34:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tak co, už utíkáte?

Miloš Slonek, rok 1972, spis StB
Miloš Slonek, rok 1972, spis StB
zdroj: ABS

Miloš Roman Slonek se narodil 16. září 1947 v Brně do rodiny s tradicí výroby lyží pod názvem Lyže Slonek. S rodiči a sestrou prožil dětství nejdříve v Brně, pak v Moravské Třebové a nakonec v Boskovicích, kde otec získal místo primáře gynekologického oddělení v nové nemocnici. Příbuzní z obou stran rodičů i otec Miloš Slonek starší se zapojili do odbojové činnosti v období druhé světové války. Během studií na Střední škole elektrotechnické v Brně se seznámil s celou řadou spolužáků a přátel, kteří nesouzněli s panujícím socialistickým zřízením. Pořádali anglické víkendy, jezdili na trampy a občas museli vysvětlovat svoje počínání na StB. V roce 1968 se pamětník o prázdninách vydal s přáteli na pozvání za příbuznými do Rakouska. Při návratu 21. srpna zůstali ve Vídni, odkud 19. září odletěl do kanadského Vancouveru. Ten den se také Miloš Slonek naposledy viděl se svým otcem, který zemřel v roce 1976. V emigraci nejdříve pracoval jako pomocná síla na pile a na stavbách a později se stal vedoucím pracovníkem na stavbě železnice na Aljašce. Postupně si vybudoval trenérskou školu lyžování a vlastnil obchod s lyžařským vybavením. V roce 1974 celý objekt do základů shořel, a tak se vrátil do Vancouveru, kde vedl obchody s lyžařskými potřebami. Několikrát se snažil, aby za ním do Kanady přijela rodina, ale nikdy se to nepodařilo. V roce 1976 se oženil s Angličankou a později se jim narodili dva synové, Daniel a Michael. Jeho žena v osmdesátých letech několikrát navštívila Československo, kam tajně přivážela tonery do tiskáren a součástky do počítačů. V roce 1986 se oba manželé zúčastnili jako dobrovolníci výstavy Expo 86, kde překládali i při návštěvě Lubomíra Štrougala. V březnu roku 1990 se poprvé po dvaadvaceti letech mohl setkat s rodinou a navštívit přátele v Československu. Po rozvodu se v roce 2001 natrvalo vrátil do Česka. V současné době (2021) pamětník žije v Boskovicích, kde se zapojuje do společenského života.