„Dvě stě vybraných vojáků bylo posláno pěšky přes Sýrii do Palestiny. Mezi nimi byl Jarek. Klapálek je vycvičil, bojovali v Sýrii a potom se vylodili do Tobruku. Celý Tobruk Jarek prožil jako řidič stíhače tanků a nakonec to s ním vybuchlo. Jednou za ním přijel kamarád, se kterým jezdil. Ten vyprávěl, jakou měli taktiku. ‚My jsme měli taktiku, kterou vymyslel Jarek. On se neschovával. Když jsme viděli Němce, tak jsme přímo na ně jeli a já pálil, až jsme je rozesrali. Jednou pod námi bouchla mina.‘ Takže oni byli takoví direct. Generál Montgomery za nimi přišel a podal Čechům ruku. O Sahaře vyprávěl, že tam byla v noci zima, v létě teplo a mouchy. Pak se léčil v Kapském Městě a byl převezen do Anglie, kde pracoval v opravárenské dílně. Když byla invaze, tak šel na moře a má za to medaili. Toho 15. května se ozval a táta za ním vyrazil. Dal nám benzin a táta si pochvaloval, jak to jede, tady byla k dostání jen taková špína. Jako voják nechtěl zůstat, nabízeli mu místo v generálním štábu, ale to on nechtěl. Jezdil k nám do Sněžného. Oženil se, a protože mu nedali žádnou práci, tak až do důchodu jezdil s uhlím.“
„Maminka musela dělat v dílně lnu a táta, to byl lídr rodiny, a musel jít do důchodu. Měl 420 korun důchod. Mamince ty obchody znárodnili a prostě jsme odevzdali klíče a odešli jsme. To si dneska nikdo nedovede představit. A dokonce to některým lidem bylo příjemné, říkali: ‚Podívejte, už je odstěhovali.‘ Přestěhovali jsme se zpátky do Nového Města a do našeho bytu nastěhovali ještě jednu rodinu. Dole pod námi bydleli Staňkovi a pana Ludvíka Staňka v takové velké akci, které se říkalo Novoměstská charita, zavřeli do vězení. Spolu s ním zavřeli například i JUDr. Vojance, Ing. Petra Peňáze, to byla prostě katolická charita a tu pozavírali. No a těm Staňkům tam také dali jinou rodinu. Prostě přišel četník a řekl: ‚Tady bude ještě jedna rodina.‘ A že to bylo vaše, to nikoho nezajímalo. To prostě bylo pošlapání všeho.“
Ladislav Slonek se narodil 12. června 1940 ve Sněžném do rodiny stolařů, kteří vyráběli první lyže na Vysočině. Rodina Slonkových vlastnila pilu v Novém Městě na Moravě. Dětství prožil ve Sněžném, kde měla jeho maminka knihkupectví. Jeho rodina se přátelila s mnoha kulturními osobnostmi té doby, které jezdily do Sněžného na rekreaci. Po převzetí moci komunistickou stranou přišli Slonkovi o pilu i dům. Ladislav Slonek se po peripetiích dostal na střední a následně i na vysokou školu. Vystudoval Lesnickou a dřevařskou fakultu Mendelovy univerzity v Brně (tehdy Vysoká škola zemědělská v Brně). Od devadesátých let zde působil jako děkan. Má za sebou také úspěšnou sportovní kariéru. Podílel se na přípravě tratí na běžecké lyžování po celém světě a působil ve vedení běžecké sekce FIS (Mezinárodní lyžařské federace). V roce 2023 žil v Novém Městě na Moravě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
