Ing. Jan Sláma

* 1956

  • „Tak jsme vylepovali plakáty, hned se začaly tisknout noviny jednolistový, vyměním Biľaka za pytel brambor, to jsme tam dávali na stromy. Ale z takového osobního pohledu, toto byla okupace, tanky, jasný, ale o rok později, to na mě mělo větší vliv, protože toho jednadvacátého srpna 1969 byla demonstrace na Náměstí Svobody. Naši mě samozřejmě nechtěli pustit, myslím, že byli v práci, my jsme s klukama pěšky zdrhli na náměstí Svobody. Přišel jsem tam až za ‚ótéčkama‘ a kropícíma vodníma dělama, který vytlačily lidi z náměstí těma ulicema. Tam byly takový expresivní dojmy, kdy tam chlap invalida o francouzských holích, naprosto mokrý, schovaný, to vodní dělo ho natlačilo do nějaké proluky. Od té doby, to bylo řekněme formující, ve třinácti letech už člověk tušil. Naši neměli snahu mně to nějak vysvětlovat, my jsme byli schopní si to nějak přebrat a nevědělo se taky, jak to půjde rychle a důsledně. Pro mě to bylo dobré v tom, že oni potom soudruzi začali bojovat mezi sebou. Jestli souhlasil a začali se vylučovat ze strany. Já jsem se díky tomu, že jsem sice byl synem třídního nepřítele, ale nebyl jsem v první řadě těch komunistů, tak jsem se dostal na gympl, o rok později už asi ne.“

  • „Takové veselé historky, dcera Motyčky říkala, on odjel do Prahy a byl jmenovaný ministrem stavebnictví. To bylo na Mikuláše, takže to bylo rychle, tzn. 5., 6. prosince (1990) říkala: ‚Tatínek říkal, abys mu zavolal, tady na toto číslo do Prahy.‘ Tak jsem tam z budky volal, on říká: ‚Honzíku, sežeň si sedmnáct, minimálně čtrnáct, lidí a budeš mně dělat náměstka na to stavební ministerstvo. Nešel jsem, protože jsem se rozváděl, musel bych se odstěhovat do Prahy atd. V té době jsem byl zase v „kuchyni“ a bylo to trošku taková amarcordská vzpomínka. První volby, někdy v červnu 1990, tak já jsem seděl v kanclu u toho ministra, to bylo ještě Československo nebo ČSFR nebo to byly ty pomlčky a takové ty šaškárny. Já jsem tam seděl, teď se to tam scházelo, jako telefonem informace, výsledky, domluvy, pak jsme jeli do sídla Lidové strany, pak jsme se zas vrátili a volal, Čarnogurský se jmenoval, to byl Slovák, lidovec taky. Já jsem seděl u toho, tak jsem slyšel, co říká on i ten Motyčka a jsem potom tomu Motyčkovi říkal: ‚Pane inženýre, ale to jsme zase v prdeli, takové to politikaření, spadl ten étos. On mně říkal: ‚Víš co? Tak to je, když seš v nějaké straně, tak to není, že to, co si myslíš, že je dobře, tak to budeš dělat. Tam je plno věcí, které se ti nebudou líbit, anebo teď je ideální doba, založ si svou stranu, teď je ta správná doba. Zorganizuj si to a pak si to budeš dělat po svým. Pak mně po nějakém měsíci říkal: ‚Vidíš a nějakej Vašek Klausů tě předběhl. To vzniklo z toho OF (Občanské fórum), to je taková amarcordská vzpomínka, ale tam jsem se vnitřně rozhodl, že nebudu s politikama tančit, na to nemám vybavení.“

  • „To už jsme dělali Velkou cenu, ten areál, to jsem byl tím zaujatej. Oni potom, to byla přesmyčka, jako velká pocta mně nabídli, že pro mě sehnali jakousi kartičku pro kandidáta KSČ, abych to mohl dělat. To jsme se dostali do konfliktu, protože jsem poděkoval a … ale už to bylo v roce 1986, 1987, to už neměli takovou sílu a už si byli nejistí, soudruzi. Tam mě zachránil podnikový ředitel, to je to, co jsem zmiňoval s mým otcem. Oni mě chtěli poslat na stavbu ‚k lopatě‘ a ten (ředitel) jim říkal, vyřiďte si to soudruzi, jak chcete, já ho potřebuju, aby dodělal Velkou cenu, teď se tomu říká Masarykův okruh.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Boskovice, 15.02.2023

    (audio)
    délka: 02:07:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Boskovice, 27.02.2023

    (audio)
    délka: 03:24:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěl jsem hrát svou hru

Jan Sláma, rok 1975
Jan Sláma, rok 1975
zdroj: archiv pamětníka

Jan Sláma se narodil 16. června 1956 v Brně jako první dítě Miladě a Františkovi Slámovým. Jeho dědeček František Sláma inspirován Tomášem Baťou vybudoval v Boskovicích za první republiky stavební firmu, výrobnu cementového zboží, pilu a obchod se dřevem. Po roce 1948 byl celý jeho majetek znárodněn a otec František Sláma ml. musel opustit Boskovice a začít nový život v Brně, kde po narození syna Jana bydleli ve půdním bytě. V roce 1968 postihla rodinu tragédie, kdy po vážné nemoci zemřela Janova sedmiletá sestra Renata. On sám byl svědkem příjezdu tanků do Brna během okupace vojsk Varšavské smlouvy. Ještě intenzivněji na něj zapůsobil zásah ozbrojených složek při demonstracích v centru Brna v srpnu 1969. Vystudoval gymnázium, závodně vesloval, byl členem juniorské reprezentace. V roce 1980 dokončil studia na stavební fakultě se zaměřením na konstrukci mostů. Pracoval v podniku Brnoprojekt a Silnice Brno a brzy se dostal do vedoucí pozice. Odmítl nabídku členství v Komunistické straně Československa. Díky své práci na stavbě Masarykova okruhu v Brně zůstal ve funkci i přesto, že nebyl členem strany. Aktivně se zapojil do událostí po 17. listopadu 1989, dostal nabídku na post náměstka ministra stavebnictví. Teprve po revoluci se postupně dozvídal o historii dědečkova podnikání v Boskovicích, vyřizoval restituční nároky a rozhodl se obnovit činnost rodinné firmy. Z prvního manželství má dceru Markétu (1980), syna Tomáše (1983) a v současnosti (2023) žije v Boskovicích se svou ženou Evou.