Věra Skořepová

„Moravec totiž trval na tom, aby byla panychida učitelů za Heydricha. Celopražská. Tryzna za Heydricha učitelů z Prahy a okolí. Později mi ti, co přežili, vypravovali, že se táty ptali: ‚Tak, Skořepo, jak to uděláme?‘ A on prý řekl: ‚No, to bude těžký…‘ On to cítil vlastenecky. To se ještě pracovalo v sobotu, v pátek měli o tom schůzi na okresním výboru, kde se o tom radili. Mělo se to konat asi v pondělí. Otec šel s touto myšlenkou domů – co si vymyslí, nebo nevymyslí… Ale u domu už stálo gestapo, za rohem stálo auto. Šel kolem jeden pán, kterého legitimovali, pustili, a druhý šel otec. Legitimovali ho. Všechno to pozoroval domovník a říkal, že tatínek jim podal legitimaci. Pak se prý narovnal, kývl hlavou a šel s nimi do té limuzíny.“

„Pamatuji se, že jsem se jako dítě zajímala, jaké tam bylo pohoštění. A tatínek řekl, že nebylo. Říkal, že na stůl dostali minerálku a lískové oříšky. Tatínek je přinesl domů na památku. Měli tam jen takové skromné pohoštění, protože to byla tehdejší taková masarykovská úvaha – tam se nechodilo na trachtace, ale intelektuálně debatovat a pracovat.“