Olga Šišková

Taky s námi dělal Luboš Beneš, co točil A je to! On pak přešel k loutkařům. Ten taky vyváděl všelijaké kousky. Sedl třeba na krabici od filmu, to byla taková plechová krabice, a byly tam mramorové schody a on z nejvyššího patra jel na té krabici po těch schodech dolů. To byl rambajs! Nebo jednou na večírku... Říkalo se, že aloe je zdravé, tak si tam děvčata pěstovala aloe. A on jim to všechno okousal a snědl.

Pletli jsme z takových loubků nebo slámy copánky a z nich se šily tašky. No a potom nám dali čistit kroužky do V2. To nám přišly krabice s těmi kroužky a my jsme udělali takovou věc: aby se jim to zadřelo, tak jsme to mazali popelem.

Můj jeden příbuzný, důstojník, měl ideu, že všem svým příbuzným přinesl pušku. Nám taky. A pak byla heydrichiáda a tu pušku jsme měli u nás ve skříni. A teď přišli Němci v okovaných botách a bušili. Náš otec byl úplně na mrtvici, ten tak zezelenal, bylo mu špatně a matce taky! Protože jsme tam měli tu pušku. A oni přišli, otevřeli skříň a bodáky napichovali to šatstvo. A jeden tam sáhl a vítězoslavně to tahal. Myslela jsem, že otec omdlí. A my všichni. A víte, co ten voják vytáhl? Stojan na fotografování, můj otec byl vášnivý fotograf. A ta puška byla vedle. Víte, že bychom byli všichni mrtví?!

V roce 1959 sem přijel pan Deitch a my jsme pro něj začali dělat ty zakázky. Nejdřív to byly Madlenky, ty byly velice jednoduché, ale pak to bylo postupně těžší a těžší, takže některé ty filmy už byly velice náročné. A všechno jsme to dělali ručně, žádné počítače.