Karel Šírek

„Naposledy jsem byl zadrženej 31. října 89, teď se mluví o tom, že už všechno bylo jasný, já jsem byl dvanáct hodin u výslechu a vůbec jsem si, že něco je jasný, nepřipouštěl. Takže tam to nebylo, to byla spíš jenom klika... My jsme si teda nepřipouštěli, že děláme něco protistátního, my jsme proti žádnýmu systému moc nebojovali, nám ten systém byl úplně ukradenej. My jsme chtěli, aby nám ten systém dál pokoj, abysme si mohli dělat, co chceme.“

„Když tam pak ta Státní bezpečnost chodila, stejně to nechali. Oni mě třeba odvezli z práce. Přišel jsem ráno do práce a zavolali mě k němu do kanceláře, která vypadala podobně. Takhle tam seděli vedle dva chlapi a on povídal: ,Tady, soudruzi,‘ mně tykal, ,pro tebe, Karle, přišli, něco se chtěj zeptat.‘ Tak jsme tam seděli půl hodiny, soudruzi nic neříkali, pak řekli, že si mě odvedou. Já jsem říkal, že jedeme na Slovensko v deset. Oni říkali: ,Uvidíme.‘ Pustili mě v osm večer, takže ne. A když jsem druhej den do práce přišel, tak se mě ptal, co se dělo. Já jsem mu jenom řekl, že by tomu asi nerozuměl a že je to tak nejlepší, a zase to nechal bejt.“