František Sedláček

* 1951

  • „Takže mi ve tři čtvrtě na dvě řekl pan děkan, že mám jít místo něj na pohřeb. Neřekl mi koho, neřekl mi co... Přišel jsem do obřadní síně – samé rudé věnce. ‚A co vy tady děláte?‘ ‚Pan děkan mě poslal.‘ ‚Tady nemůžete být.‘ Přišla manželka zemřelého. Říká, ano, my jsme chtěli, aby tady byl kněz s panem děkanem. Byl to tajemník KSČ. Okresní tajemník KSČ. Když si to manželka přeje, tak můžete. A máte na celý obřad dvě minuty. Tak jsem tím svým způsobem řekl: ‚No tak dobře. Udělám stojku a po rukách přejdu obřadní síň a bude to dvě minuty...‘ ‚A nesmíte se rozloučit!‘ Tak jsem udělal kříž, modlitbu, evangelium, Otčenáš. Trvalo to asi víc jak dvě minuty. A odešel jsem. Vůbec nevím, jestli to bylo do země, nebo kremace... Dva dny nato šest hodin u výslechu: Jak to, že jsem byl na pohřbu toho komunisty a jak to, že jsem komunisty poslal do pekla.“

  • „Na té oslavě byl v civilu, nekoncelebroval, ale estébáci na oslavě byli. A když se jelo na hostinu, tak protože jsem to tam neznal, jelo se do nějaké restaurace, [řekl Fr. Lízna]: ‚Já tě tam dovedu, jeď za mnou. Mám auto tady, tak pojď, já na tebe tady počkám.‘ Tak nasedl do auta a jel a já se zařadil za něj. Ta dvě policejní estébácká auta v civilu se mě snažila předjet. Já jsem se ho držel a tak jsme tam dojeli, zaparkovali. Šel a říkal: ‚To jsou estébáci, ti mě sledují. Jedou za mnou už z Prahy.‘ Pak jsme seděli u oběda, pomodlili jsme se, nalili polévku. Přišel kuchař: ‚Pane Lízna, pojďte do kuchyně.‘ Říkal: ‚No, už si pro mě došli, už jedu.‘“

  • „Když jsme měli v roce 1974 osm hodin vědeckého komunismu, tak došel Tomáš Holoubek, generální vikář, a říkal: ‚Dneska je tady Dlabal.‘ To byl církevní tajemník. A říkal Trochtovi: ‚Ty plesnivý dědku! Jestli toho a toho kněze nepřeložíš, tak tady těmto deseti odeberu státní souhlas.‘ A na druhý den Trochta zemřel.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Štípa, 26.05.2021

    (video)
    délka: 02:22:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vyhořelý zbořený kostel jako člověk bez Boha

František Sedláček, maturitní foto, 1970
František Sedláček, maturitní foto, 1970
zdroj: archiv pamětníka

František Sedláček se narodil 28. listopadu 1951 ve Veselí nad Moravou na Slovácku. Vyrůstal jako třetí ze sedmi dětí v rodině otce Jana a matky Marie, rozené Procházkové, kteří patřili k jedněm z největších hospodářů ve Veselí. V roce 1957 rodiče, dědečka a malého Františka na poli zasáhl blesk. Všichni přežili, matka ale utrpěla popáleniny a oba s otcem byli v bezvědomí. Z následků zranění se dlouho vzpamatovávali a s gruntem jim nějaký čas pomáhali sousedé. V době kolektivizace zprvu rodina hospodařila soukromě, ale nakonec se podvolila tlaku ze strany komunistických funkcionářů a otec se stal předsedou jednotného zemědělského družstva (JZD). Dlouhé roky pak pracoval na různých pozicích v družstvech v Tasově, Nové Lhotě nebo Sůchově. Po absolvování základní školy ve Veselí František vystudoval tříletou střední všeobecně vzdělávací školu. V roce 1968 se účastnil ministrantských duchovních exercicií a roku 1970 se přihlásil ke studiu do kněžského semináře v Litoměřicích, kde studoval například s Františkem Líznou. Roku 1974 během pohřbu kardinála Štěpána Trochty umožnil pořízení fotodokumentace. Téhož roku byl vysvěcen na kněze. Jeho prvním působištěm se stal Přerov. V důsledku intrik a snah o vyvolání konfliktu ze strany tamějšího církevního tajemníka musel František změnit ani ne po roce místo. Jelikož odmítl vstoupit do Pacem in terris, dostal místo na faře v odlehlé obci Tatenice (poblíž Moravské Třebové) bez elektřiny a vodovodu. Pomáhal s distribucí Charty 77, sám ji ale nepodepsal. Od té doby byl téměř kontinuálně pod dozorem StB – měl odposlouchávaný telefon, čelil výhrůžkám i náznakům pokusů o likvidaci, často byl podrobován domovním prohlídkám a výslechům. Ze strany StB proběhl i marný pokus o zverbování do jejích služeb. Od konce 70. let do roku 1990 působil v Moravské Třebové, poté ve Vsetíně. Roku 1981 byl pamětník kvůli vykonstruované kauze spojené s návštěvou věřících – bývalých rodáků německé národnosti – formálně odsouzen a vzápětí amnestován prezidentem Gustávem Husákem. Během sametové revoluce se přidal k Občanskému fóru. Od roku 1998 působil jako představený kněžského semináře v Olomouci a od roku 2005 spravuje poutní místo a kostel Narození Panny Marie ve Štípě nedaleko Zlína.