"Fabrika byla samozřejmě znárodněná, jmenovalo se to potom ne Václav Kratochvíl, ale Zadrev. Pak to mělo v průběhu let až do listopadu několik dalších názvů nebo ty názvy těch podniků měly různá sídla a končilo to jako UP Bučovice. Pak to šlo do restituce, to je ale další kapitola. Prostě byl odsouzený někdy v druhé půlce nebo na začátku druhé půlky padesátých let ke dvanácti letům. Měl už dost podlomený zdraví, kroutil si ten žalář v Leopoldově. To byla věznice, známá tím, že se tam s nikým moc nepárali. Takže v té věznici zemřel."
"To bylo o prázdninách samozřejmě, 21. srpna. Chodil jsem na brigádu v místech dnešního francouzského gymnázia na Pasteurově v Olomouci. Byla zde STS, dílny, kde mi to otec domluvil, že tam budu chodit přes prázdniny na brigádu. Tak jsem ráno vstal, všeci jsme se sešli v kuchyni, kde jsme měli jídelní stůl. Hledíme z okna a hukot... a lítaly nám nad domem a nad zahradou stíhačky. No a to bylo jasný, nevím, jestli to otec už věděl z rádia, který si možná ráno pustil, prostě jsme věděli, že jsou to ruský letadla. Vysoko, malinký puntíky, člověk žádný hvězdy neviděl, ale nepohybně v tom bylo ještě to rádiový zpravodajství. Tak jsme najednou věděli, že je šmytec s pražským jarem a s Dubčekem. Hlavně otci spadla brada, protože on to svoje stranictví baštil, dělal nějakýho předsedu celozávodního výboru, takže objížděl všechny dědiny kolem Olomouce. Byl pořád někde na schůzích místo doma."
"Maturoval jsem, pro naši ruštinářku naprosto neočekávaně, z němčiny, kterou jsem se musel hodně fest doučovat. Přitom můžu říct, že ruštinu jsem znal hodně dobře. Z té jsem mohl maturovat se zavřenýma očima za jedna, zatímco němčinu jsem se musel fakt fest doučovat a měl jsem za dva. Ale v sedmdesátým roce, kdo mohl jen trochu dát průchod tomu protisovětskýmu názoru - lepší výraz mě teď nenapadá - tak ten by do toho nešel. Já už jsem byl v tu dobu zase natolik hrdej, že bych z ruštiny nematuroval, tak jsem dělal vše pro to, abych mohl slušně odmaturovat z němčiny."
Otto Schneider se narodil 17. března 1952 v Přerově jako Otto Fidor rodičům Otilii, roz. Kratochvílové, a Milanu Fidorovi. Matka pocházela z rodiny Václava Kratochvíla, jenž vlastnil továrnu na dřevěné výrobky v Moravičanech, a Otilie Kratochvílové, dcery Aloise Wesselse, zakladatele výroby Loštických tvarůžků. Továrna Václava Kratochvíla byla po roce 1948 znárodněna a její majitel ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let vězení. Zemřel v průběhu trestu v Leopoldově. Ottův otec byl předním českým optometristou. Manželství nevydrželo jeho pracovní nasazení a rodiče se rozvedli. Matka se později provdala za bývalého spolužáka Františka Schneidera, jehož příjmení Otto časem přijal. Jako dcera továrníka směla po roce 1948 pracovat pouze jako domovnice a později skladnice. Otto po ukončení střední všeobecně vzdělávací školy úspěšně složil talentové zkoušky na stavební fakultě VUT v Brně, obor architektura. V průběhu studia stál s dalšími spolužáky u zrodu softballového a baseballového oddílu, začleněného roku 1971 pod VŠTJ Technika Brno. Promoval roku 1976. Stejný oddíl spoluzakládal po svém návratu v Olomouci. Roku 1980 se oženil. S manželkou Jarmilou, roz. Skalickou, vychovali dvě děti. Ve druhé polovině osmdesátých let byl členem městské komise výstavby v Olomouci a městského zastupitelstva, v letech 1989 -1990 člen Rady města Olomouce. Do roku 1991 pracoval jako projektant ve Stavoprojektu, poté začal podnikat v oboru. V roce 2023 žil v Olomouci.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
