Ing. Jiří Schmied

„Situace s osvobozením byla v Malé pevnosti rozdílná od té v Československu. Malou pevnost převzal 4. května Mezinárodní červený kříž – ze Švýcarska, Švédska… Za doktory, kteří zjišťovali, co komu je, chodili lidé, kteří měli většinou tyfus a skvrnivku. Němci od nového roku začínali postupně propouštět lidi, na kterých neměli zájem a kteří se moc neprovinili. Každý měsíc pustili domů skupinu okolo dvaceti lidí. Ti byli většinou nemocní. Ošetřoval je Mezinárodní červený kříž, který situaci znal, proto tam čtvrtého přišli. Stalo se to v pátek odpoledne, očkovali nás proti tyfu. V sobotu nám v jedenáct hodin otevřeli cely, esesáci začali z pevnosti odjíždět až ve dvě hodiny. Od pátého května, jedenácti hodin, jsme byli volní a mohli jsme se po pevnosti pohybovat, jak jsme chtěli. Na čtvrtém dvoře leželo pět tisíc nemocných s tyfem. Ti dříve v bramborárně vybírali brambory pro kuchyň, která se nacházela na prvním dvoře, a vozili je tam. Od té doby, co zavřeli čtvrtý dvůr, jsme brambory přebírali my a nosili je do kuchyně.“

„Otec byl pořád na Pankráci. Onemocněl a byl ve vězeňské nemocnici. Matka v sobotu v šest hodin ráno vstala a jela do Prahy. Čekala před vězením, než otce pustili, a pak šli spolu Prahou až do Dejvic, kde je dnes kanadské velvyslanectví, tam u zábran stáli ozbrojení lidé, kteří měli bránit Němcům vstoupit do Prahy. Dál se rodičové nemohli dostat, takže tam zůstali. Matka jim pomáhala s jídlem, otec také trochu pomáhal. Domů se dostali až devátého května odpoledne, přišli z Prahy pěšky. Když prý došli na Brandýsek, u nádraží je zastavili sovětští vojáci. To už jezdily kolony Němců z Prahy. Otec jim vysvětlil, že byl v německém vězení v Praze a že teď jdou s manželkou pěšky domů. Voják mu poklepal na rameno a řekl mu, že to bude dobré. A dal mu, aby si polepšil, jednu konzervu s masem, vyrobenou v Německu. Prošli Brandýsek a Olšany, na vjezdu do Olšan stála další sovětská kontrola. Odkud jdou? Že z Prahy, z vězení. Co mají v tašce? Tak mu to otec ukázal a on říkal: ,To je německy, ty jsi Němec!‘ a chtěl ho zastřelit. Otci chvíli trvalo, než mu to vysvětlil, že není Němec, konzervu dostal od jeho spolubojovníka na druhém konci Brandýska. Táta mohl přijít o život… Takhle se tedy dostali domů.“