Ilsa Sanetrníková

* 1937

  • „Vím, že [matka] pořád chodila na národní výbor a říkala: ‚Zase jdu prosit, aby nás nevyháněli.‘ A nosila tam různý dárky. Nevím, kde je vzala, prostě nějaký věci z baráku, aby ji tady nechali. Nic zvláštního se nedělo.“ – „A kolik lidí odsunuli?“ – „Ale ten odsun byl tak strašný, protože většina těch vyhnaných lidí šla kolem nás právě po této asfaltce na Žitavu. Už tohle bylo hrozný, ale většina lidí z Machnína odjela vlakem. Tam to nebylo tak hrozný, ale jeli s třiceti kily, takže to nebyla žádná sláva.“

  • „Bály jsme se, že nás budou takhle zase týrat. To byla jedna věc. Je tam jeden velký kopec, a to nás v zimě vždycky přivázali. Jednu nebo druhou, nebo obě, a přejížděli nás sáněmi. To bylo velice nepříjemný.“ – „Chápala jste to jako dítě, proč to dělají?“ – „Říkala jsem to mámě, jenže s tím nemohla vůbec nic dělat. Říkala: ‚Musíš to nějak přežít.‘ A ono se to časem uklidnilo. Trvalo to třeba půl roku. Pak jsem už začala mluvit a už to prostě nedělali.“

  • „Topívali mě a přejížděli sáněmi. To znamená, že na mě číhali, protože jich bylo hodně a my jsme byly dvě Němky, taky z rozvedených manželství. Měly jsme takový obchůzky. Domů jsme se vždy vracely až večer, protože jsme se bály, aby nás nechytili. Chytili, a když nás chytili, svázali. A tam je takový potůček pod Bedřichovkou a tam nás prostě topili. Divím se, že nás neutopili, protože oni neměli žádný cit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 12.04.2021

    (audio)
    délka: 01:00:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po válce je chytali a topili. Ze školy dívky chodily za tmy, aby mučení unikly   

Pamětnice se svou matkou, cca 1941-42
Pamětnice se svou matkou, cca 1941-42
zdroj: Archiv pamětnice

Ilsa Sanetrníková se narodila 8. září 1937 v Liberci jako Wiedenová. Její matka Kamila přišla na svět 6. června 1910, rodným jménem Procházková. V Liberci se ve třicátých letech seznámila se svým pozdějším manželem Rudolfem Wiedenem. Byl Němec. Narodil se v roce 1912, ještě za německého císařství. Do Československa přišel za prací, vyučil se jako sklenář. Ilsa byla jedináček. S rodiči žila ve Friedrichshainu, malé obci nedaleko Liberce, po roce 1945 přejmenované na Bedřichovku. Doma mluvili jen německy, česky se Ilsa naučila až po válce. Když vypukl celosvětový konflikt, Rudolf musel narukovat do wehrmachtu. Sloužil v Norsku. Poválečný odsun se pamětnice netýkal, s kamarádkou však pocítila týrání, když je spolužáci chytali a topili. V osmi letech se Ilsa s matkou přestěhovala do nedalekého Hamrštejna. Otec se za nejasných okolností vrátil až dlouho po válce. Mimo jiné se jako sklenář podílel na výstavbě současného vysílače na Ještědu. Ilsa se seznámila s Reinerem Sanetrníkem a v roce 1963 se jim narodil syn Tomáš. Ve stejné době se přestěhovala do Liberce. Tamtéž žila i v roce 2021.