Pavel Šafr

* 1967

  • „Já myslím, že změna v českejch médiích proběhla v pondělí po demonstraci 17. listopadu. To znamená: 17. byl pátek, 18. sobota, 19. neděle a 20. v pondělí vyšlo Svobodný slovo, a to byla absolutní pecka. V tu chvíli jsem měl pocit, že se opravdu něco děje. Z demonstrace 17. listopadu, tak to jsem měl za to, že to byl obrovskej průser a to, že to k něčemu dál povede, to ještě pro mě třeba nebylo tak úplně jednoznačný, i když ze všech stran člověk slyšel, že se něco chystá – založení Občanskýho fóra bylo na Svobodný Evropě, ale to Svobodné slovo, který vyšlo v pondělí 20. listopadu 89, to bylo úplně šokující. Ona tam byla napsaná pravda. Ona tam byla napsaná pravda. Nebo takhle – z dnešního pohledu ani ten článek tehdy neobsahoval úplně plnou pravdu. Ale pro nás tehdy, co jsme žili v tom komunistickým režimu a byli zvyklí na ten informační smog a na ty bláboly a manipulace, tak tam najednou bylo napsaný o tom, že ta demonstrace byla krvavě rozehnaná a že jsou lidi, který to odsuzujou. A to byl jeden z takových okamžiků, kdy člověk si říkal, aha, tak teď se ten režim opravdu hroutí.“

  • „Šel jsem pracovat do Klementina, do Národní knihovny. Byl to knihovník ve skladu knih, takže vlastně skladník v oblasti knižního depozitáře, ale měl jsem tam opravdu štěstí na to, že jsem mohl dělat třeba knihovníka ve starý barokní jezuitský knihovně. Tam jsem strávil spoustu času mezi těma úžasnejma globama, kde jsem studoval, jaký tam ty jezuiti měli knihy – teologie, patristika, hermeneutika. Bylo to fantastický. Potom jsem taky viděl na vlastní oči, jak vypadá zvláštní fond v Klementinu. Viděl jsem vězení pro knihy. Jezdil jsem tam se svým vozíkem kolem, tam byly mříže, zámky, tam jenom ty vybraný soudruzi mezi knihovníkama směli občas pro nějakou knihu pro nějakýho vědeckýho pracovníka a tam jsme věděli, že knihy Václava Havla nebo Milana Kundery, tak ty jsou v tom vězení.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 04.03.2025

    (audio)
    délka: 01:36:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 15.04.2025

    (audio)
    délka: 01:19:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byli jsme zvyklí na informační smog, bláboly a manipulace

Pavel Šafr v roce 2026
Pavel Šafr v roce 2026
zdroj: Post Bellum

Pavel Šafr se narodil 24. října 1967 v Praze. Vyrůstal v Karlíně, v katolické rodině Jaroslava Šafra a Ludmily, rozené Bílé. Otce po roce 1948 komunisté vyloučili z vysokoškolských studií kvůli účasti na studentském pochodu na Hrad a následně pracoval na dělnické pozici jako galvanizér v Tesle Hloubětín. Matka, dcera vyvlastněného továrníka, pracovala v domově důchodců, později jako sekretářka v ČSAD (Československá automobilová doprava). Pavel Šafr strávil po základní škole v Karlíně rok na učilišti a poté nastoupil na gymnázium. Studia však nedokončil a začal pracovat jako skladník knihovny v Klementinu. Od druhé poloviny 80. let se účastnil protirežimních demonstrací – včetně té na Národní třídě 17. listopadu 1989 – a navázal kontakty a spolupráci s lidmi kolem nově vznikající politické strany Československá demokratická iniciativa (ČSDI, později přejmenované na Liberálně demokratická strana, LDS). Od roku 1990 působil jako tajemník poslaneckého klubu KDS-LDS (Křesťansko-demokratická strana - Liberálně demokratická strana) ve Federálním shromáždění a skrze tuto zkušenost se dostal k žurnalistice. Začínal jako parlamentní zpravodaj, pracoval pro Českou tiskovou agenturu a Český deník. V následujících letech působil v celé řadě médií a periodik, zpravidla na vedoucích pozicích. V roce 2015 založil zpravodajský server Svobodné fórum, který od roku 2017 funguje pod názvem Forum 24 a ve kterém Pavel Šafr zastával k roku 2026 post ředitele.