Arnošt Růžička

* 1951

  • „To byla pro nás mladé lidi taková inspirující osoba, protože se vyjadřovala svobodně. Jak myslela a přistupovala k tomu režimu, tak pro nás v té době, v 67. nebo 68. roce, to byl velmi inspirující člověk, který nás stimuloval. Taky ona na to doplatila, protože v sedmdesátém roce potom, co nastoupila normalizace, tak byla jedna z prvních, která musela opustit řady učitelů na tomto ústavu. Chudák potom dělala na dráze průvodčí a různé takové podřadné práce. Asi byla v kontaktu i s disentem, to osobně ale nevím. Ale byla dost v nemilosti, byla sledovaná StB.“

  • „To jsem prožil, protože já jsem se angažoval kolem potápění a my jsme měli schůzi potápěčských lékařů a to bylo…kolikátého to bylo? To bylo těsně po 21. listopadu a vím, že jsme byli v nějakým divadle a přišel tam Čepek a začal nám vykládat, co se mezi těmi herci tam událo, takže ty informace, které se do té periferie dostávaly nějakými letáky třeba, tak my jsme to měli z první ruky. Takže to byl jako velmi pozitivní zážitek.“

  • „Jako… člověk to plně chápal, ale pokud chtěl mít možnost profesně růst, tak to nemohl veřejně sdělovat. Musel být člověk trošku pokrytec. To k tomu vedlo, že v soukromí se vyjadřoval trošku jinak, než musel takzvaně na veřejnosti.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Suchohrdly, 22.07.2021

    (audio)
    délka: 01:09:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Suchohrdly, 16.08.2021

    (audio)
    délka: 50:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Co tady dělají? Vždyť je nikdo nezval!

Arnošt Růžička se narodil 14. září 1951 ve Znojmě. Jeho matka Helena Růžičková pracovala jako dělnice v Závodech Gustava Klimenta, kde se vyráběla obuv. Pamětníkův otec Arnošt v šedesátých letech působil jako tajemník Československé strany socialistické, strany, která v socialistickém Československu fungovala v rámci tzv. Národní fronty. Po srpnové okupaci roku 1968 musel otec pozici tajemníka opustit a pracovat v dělnických profesích. O invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se Arnošt Růžička dozvěděl v Bzenci, kde pobýval u tety Leopoldy Hladíkové. Se spolužáky ze Střední všeobecně vzdělávací školy ve Znojmě následně sepsal petici proti okupaci a předal ji místnímu velitelství okupačních vojsk. Ke zmíněným spolužákům patřil také Petr Spilka, budoucí mluvčí Jaderné elektrárny Dukovany. Po maturitě se pamětník hlásil do Brna na medicínu, nicméně neúspěšně. Domnívá se, že možnou příčinou jeho nepřijetí byl otcův „špatný“ kádrový profil. Rok se živil jako vychovatel ve školní družině v Šatově. Poté se pokusil dostat na lékařskou fakultu znovu. To již uspěl, byť podotýká, že mu paradoxně pomohly otcovy kontakty. V roce 1971 se Arnošt Růžička oženil se svou partnerkou Miroslavou. V následujících letech se manželům narodily dvě děti. Po vysokoškolských studiích medicíny pracoval jako lékař ve svém rodném městě. Zpočátku pracoval na anestezii a resuscitaci a od roku 1987 na záchranné službě. Normalizaci označuje za dobu největšího pokrytectví. Sametovou revoluci nadšeně uvítal a osobně se zúčastnil demonstrací konaných ve Znojmě. V době rozhovoru (2021) žil jako důchodce v Suchohrdlech u Znojma.