Josef Ruszelák

* 1938

  • „Seděli jsme my dva se ženou a kolem Rusové, kteří jeli vlakem zpátky. Byla to skupina 25 lidí, docela obsadili vagón. S člověkem, který seděl naproti nám, jsme se bavili o politice. Měl najednou takové vize. Říkal, že všemu je konec, že Rusové přijedou. Pak úplně šeptal: ,Samaljoty (letadla), Dubček.´ Pak už byl netrpělivý, že toho musí nechat, že se po něm kolegové dívají, s kým to mluví. Popsal nám, co bude následovat, až přijedeme domů. On nakreslil letadlo a říkal: ,Praha, Moskva, Dubček, Smrkovský. Pražské jaro nebude.´ A ukázal rukama směr. Pak to chtěl ukončit, vzal papír, kam nakreslil ta letadla, zmuchlal ho a snědl.“

  • „Přišel za mnou člověk. Byl to estébák, jinak to nejde nazvat, a začal mě zpovídat, sondovat a vyptávat se. Mě to otravovalo, tak jsem mu říkal: ,Vy se tady vyptáváte na předsedu strany. Já jsem nestraník, tak co je mi po tom. Jestli o něm něco chcete vědět, tak mu zavolejme, mám telefonní číslo. Nebo vám řeknu, kde má kancelář, a běžte se ho zeptat. ´A pak se vyptával ještě přímo na ředitele, Slavíka. Říkalo se o něm, že je velký komunista. Nastoupil po roce 1968, kdy musel Lhotský a dramaturg Roubínek a řada lidí z divadla odejít. To byl docela dobrý chlap. Byl to bývalý partyzán a měl ve straně dobrou pozici, ale nezneužíval toho.“

  • „Bratr mojí maminky byl zatčený za účast v odboji a spolupráci s partyzány na Kroměřížsku. Já jsem s ním zažil příběh, na který se nedá zapomenout. Před tím, než ho zatkli, to bylo v roce 1942 - měl jsem čtyři roky, ale zůstalo mi to v paměti uvíznuté – mi dovezl stavebnici z umělého kamene. S mým otcem něco kutili u nás na dvorku v kurníku. To je nejstarší můj zážitek, který se týká válečného období a vzpomínek na mého strýce. Já jsem se šel pak do toho kurníku podívat, co tam dělali, a vyhrabal jsem tam taková zvláštní vajíčka, velice těžká. Já jsem je vzal a šel jsem naší uličkou a docela jsem se chlubil lidem a kamarádům: ,Já mám něco, co vy nemáte´. Došel jsem na konec ulice a nějaký pán si mě všiml a říkal: ,Ukaž, co to máš?´ A sebral mi to.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 04.08.2023

    (audio)
    délka: 01:51:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Zlín, 18.08.2023

    (audio)
    délka: 02:20:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 3

    Zlín, 29.08.2023

    (audio)
    délka: 02:26:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Už v červenci 1968 v Rusku zjistil, že Pražskému jaru je konec

Josef Ruszelák v roce 2016 před jeho obrazem Hostýnské nebe
Josef Ruszelák v roce 2016 před jeho obrazem Hostýnské nebe
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Ruszelák se narodil 16. června 1938 v Nětčicích u Zdounek a dětství prožil v Těšnovicích u Kroměříže. V roce 1946 se odstěhoval s rodiči do Zlína. Mezi lety 1953-1957 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. V letech 1957-1992 pracoval v Divadle pracujících ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově) jako propagační výtvarník. V roce 1962 se oženil s Jaroslavou Mlýnkovou. Díky mnoha kontaktům z uměleckého a divadelního prostředí se od něj snažila získat StB informace o jeho spolupracovnících. To odmítl, stejně jako nabízené členství v KSČ. Zážitky z cesty do Sovětského svazu v červenci 1968 mu potvrdily, že Pražské jaro nedopadne dobře. Do strany nikdy nevstoupil a dělal si vždy věci po svém. V roce 1992 odešel ze zlínského divadla a věnoval se volné tvorbě i komerční grafice. V době natáčení v roce 2023 stále tvořil a žil se svojí ženou ve Zlíně.