Josef Rössler

* 1956  

  • „Z hospody z Postupic najednou všechny autobusy zastavily, policajti nás vyhnali ven, perlustrovali nás. Já jsem to furt bral jako co, no, prostě policajti zloběj. Oni si v té době začínali už formovat databázi. Furt se pro mě nic nedělo, já jsem nějak asi nebyl moc zajímavej pro ně, takže já jsem potom v 76., po Bojanovicích, když začalo zatýkání, tak já jsem žil v obavě, kdy přijdu na řadu k nějakému výslechu, ale ono se furt nic nedělo. Asi jsem pořád pro ně nebyl nějak moc důležitej.“

  • „Já jsem to někde popisoval, tenhle zážitek první, možná i v té mojí knížce to je, že jsem byl jak u vidění. Protože samozřejmě když začali hrát, tak jsem si tam sednul na schody, abych nerušil, protože Mejla neměl moc rád, když někdo byl u těch zkoušek, ale úplně jsem koukal, protože takovou muziku jsem v životě neslyšel předtím. Mě to strašně uchvátilo. Zrovna jsem si říkal: ‚Sakra, s těma bych si někdy chtěl zahrát.‘“

  • „Ten jeden estébák říkal: ‚Takováhle blbost, to jste mě tedy zklamal, já myslel, že bůh ví co…‘ Oni fakt čekali nějakou protistátní činnost (a objevili marihuanu – pozn. ed.). Je pravda, že mi tam vyvrabčili nějaké zahraniční časopisy, co jsem tam měl, nějaký dopis Václava Havla, tenkrát to bylo v 76., to byli Plastici už zavření. A teď po mně chtěli spolupráci, jinak že to předají kriminálce, tu mařenu. Já jsem byl za celý den už úplně mimo, tak jsem si říkal, už jediné, co bylo pro mě důležitý, už odtamtud vypadnout. Tak jsem jim to podepsal, tu spolupráci, a oni mi začali dávat instrukce, kudy mám jít domů a co mám dělat. Já jsem vyšel z toho baráku a říkal jsem si: ‚Ty vole, tak teď můžeš jít maximálně skočit pod vlak.‘ Tak jsem šel do hospody nejdřív, do nějaký krušovický, tam seděli nějaký kluci a říkali: ‚Seš nějakej zelenej.‘ A já jsem byl úplně mimo, a jak jsem šel směrem domů, tak jsem si říkal: ‚To nejde, takhle to prostě nejde.‘ Tak jsem šel do Ječný za Danou Němcovou, takhle jsem jí to celý vyblil, co se stalo. Ona říkala: ‚Tak to rozhlásíme všude, žes to podepsal, a oni se to dovědí a pak uvidíš, co s tebou budou pak dělat.‘“

  • „To byla jediná možnost, jak se z toho prostě dostat. V podstatě jsem to udělal velice dobře. Ten estébák, který byl jako můj styčný, jak se tomu říkalo, tak mě párkrát otravoval po telefonu, chtěl se vždycky někde sejít, tak já jsem se vždycky vymluvil, že jsem nemocnej nebo že nemůžu. Oni pak asi po půl až tři čtvrtě roce zjistili, že to všichni vědí, že jsem to podepsal, tak mi jakoby dali pokoj. Ještě mi jednou snad vynadal nějak. Já jsem v tý době byl úplně hotovej. Ten rok, to bylo šílený. Já jsem dostal žaludeční vředy z toho, samozřejmě lidi to věděli, takže některý mi nevěřili, takže jsem byl napůl jakoby vyvrhel. To vím, že v té době zrovna se vrátil Magor z nějakýho kriminálu a že jsem byl v Ječný, čekalo se, až ho přiveze někdo, a přišla ke mně Věra Jirousová a říkala mi: ‚Jestli seš teda fízl, tak se seber a vypadni. Jestli ne, tak tady můžeš zůstat.‘ Tak jsem zůstal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 16.09.2016

    (audio)
    délka: 01:56:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 2

    Praha, 13.10.2016

    (audio)
    délka: 40:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 3

    Praha, 11.09.2019

    (audio)
    délka: 24:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Slyšet Plastiky bylo jako zjevení

Josef Rössler
Josef Rössler
zdroj: archiv pamětníka

Josef Rössler se narodil 7. dubna 1956 v Praze. Jeho pradědeček byl významný propagátor sportu Josef Rössler-Ořovský a sport (především jachting) a skauting byly pro rodinu Rösslerových důležité. Po základní škole se v letech 1971–1973 vyučil strojním zámečníkem v podniku Česká loděnice Praha, kde pracoval i po vyučení. Později působil jako údržbář v různých podnicích. Díky svému strýci, kterému patřil „komunitní barák“ Zlatý kopec, se v polovině 70. let seznámil s prostředím českého undergroundu. Jako aktivní hudebník hrál v několika skupinách (Goldberg Grass Band, Dr. Prostěradlo Band, B Band), účastnil se hudebních festivalů a koncertů, které sledovala StB. Tažení proti hudebnímu undergroundu skončilo procesem se členy skupiny Plastic People of the Universe v roce 1976. V témže roce – ale bez souvislosti s PPU – byl pamětník zatčen StB a po náročném výslechu podepsal spolupráci. O podpisu okamžitě informoval přátele z disentu, zhruba rok byl kontaktován StB, ale ke spolupráci nedošlo. V roce 1978 byl vyšetřován, ale soudní řízení bylo zastaveno. V roce 1981 hrál s Plastic People of the Universe (Co znamená vésti koně), ale větší část 80. let žil mimo disent i z rodinných důvodů. V 90. letech opět hostoval v Plastic People, v letech 1998–2008 s DG 307. Josef Rössler pracuje jako truhlář, zároveň je hudebník a fotograf. V roce 2009 vydal prózu Obraz doby aneb Chaotické vzpomínky na život v českém undergroundu 70. let.