„Je to strašně těžký život. Je těžký, protože ti všude zavírají dveře. Zavírají ti dveře v práci, zavírají ti je členové tvé vlastní rodiny, zavírají ti je i přátelé. A je to složité. Každým dnem víc žijeme ve strachu před represemi, ve strachu z toho, co by mohli udělat tvým dětem. Život kubánských matek v opozici je nejen těžký, ale především je drsný. Je to život v tristní realitě matek s dětmi, které se potýkají s vražedným režimem."
„Mým zločinem je moje novinářské zaměstnání. Mým zločinem jsou pokojné demonstrace. Pro ně je zločinem říkat pravdu do očí. To jsou zločiny, ze kterých mě odjakživa obviňují." „A jaká je ta pravda? „Že jsou to vrazi, co zneužívají, manipulují, ničí a decimují kubánský lid."
„Vědí, že se nebojím. Asi takhle - Státní bezpečnost ví naprosto všechno, co dělám. A vědí, že se nebojím. Vždy jsem jim dokýzala čelit. Abych byla upřímná - nerada bych šla do vězení, protože mám tři děti a pokud půjdu do vězení, nechám je jim napospas. Samotné a bezmocné. Samotné a vystavené tomu, že si s nimi režim může dělat, co chce. Ale to, že mi vyhrožují vězením, není pro mě důvod to vzdát. [Moje děti] vyrůstají a cítí mou nepřítomnost. Mají pocit, že tu pro ně někdy nejsem, protože jsem zadržená, protože třeba někde dělám reportáž. Ale oni i já jsme připraveni na všechno, odjakživa jsem o tom s nimi mluvila, vždy jim říkám celou situaci a ony vědí, čemu čelím. Vědí, co se nám může stát."
Yadisley Rodríguez Ramírez se narodila 8. února 1988 v Camagüey do rodiny Fidelistů. Její prarodiče bojovali v pohoří Escambray v rámci akce zvané Limpia de Escambray (Čistka Escambray), namířené proti odpůrcům čerstvě nastoleného režimu Fidela Castra. Když ale Yadisley jako dítě viděla své prarodiče, kteří by měli být hrdiny režimu, umírat samotné a opuštěné, poznamenalo to její vzpomínky na dětství. I přesto ji však později rekrutovali do Mladých komunistů. V 16 letech poprvé otěhotněla a když byl jejímu nejstaršímu synovi rok, pokračovala ve studiu, dokud nevystudovala ekonomii na univerzitě. Postupně se v té době začala více zajímat o nuance režimu a nakonec v roce 2010, kdy se jí narodila druhá dcera, vstoupila do opozice. Prožila nespočet zatčení, bití a výhrůžek a v současné době je v domácím vězení poté, co byla odsouzena na tři a půl roku za údajný útok a neposlušnost v rámci pokojné demonstrace.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
