Vlasta Pytlíková

* 1932

  • „My jsme tehdy s maminkou šily americký prapor. Se sestrou jsme stříhaly čtyřicet osm hvězdiček a maminka je šila, i pruhy. Potom rozpárala jedno povlečení, obarvila je na rudo a šily jsme sovětskou vlajku se srpem a kladivem. Bydleli jsme u Halešů, dnes to je Tyršova ulice (ve Spáleném Poříčí) a vystrčili jsme z okna vlajky. Němci tudy utíkali do Brd a jeden soused, pan Drahoňovský, pronesl: ,Skopčáci už neví kudy kam, tak mašírujou.’ Jeden Němec vystoupil z řady, zřejmě rozuměl česky, a chtěl pana Drahoňovského zastřelit. Jenže ostatní, když viděli naše vlajky, řekli, že už tam Američané byli, a táhli pořád dál. Přes Dražkovice je spojnice na státní silnici, která vede do Nových Mitrovic. Tam se střetli němečtí a američtí vojáci. Dokonce tam hořel americký džíp. Šli jsme se tam podívat.“

  • „V roce 1938 byla mobilizace, můj otec byl ve státních službách jako četnický strážmistr, proto nás musel opustit. Maminka zůstala (na Podkarpatské Rusi) sama se třemi dětmi. Pro ženy s dětmi byl vypravený vlak, ale cesta trvala velmi dlouho, protože Slovensko už bylo samostatnou republikou a nepustili nás přes hranice. Takže vlak jel přes Rumunsko, Maďarsko, Rakousko do Českých Budějovic, odkud jsme se dostali do Plzně. Maminka pocházela z Plzně a žili tu její rodiče, přišli jsme k nim.“

  • „Já v té době pracovala jako zdravotní sestra a šla jsem se až odpoledne podívat na náměstí, co se tam děje. Stála jsem před radnicí a pronesla jsem takovou větu, jelikož proti nám stáli vojáci s puškami a bodáky. Řekla jsem: ,To je hezké, přísahali jste, že půjdete s pracujícím lidem, a dnes jdete proti pracujícímu lidu.’ Když jsem to vyslovila, přišel člen SNB, že mne zatýká.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 05.06.2013

    (audio)
    délka: 02:28:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osvobození západních Čech americkou armádou v roce 1945
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zatčena za jednu větu

Fotografie z vyšetřovacího spisu StB
Fotografie z vyšetřovacího spisu StB
zdroj: ABS, spis V-835 Pl

Vlasta Pytlíková, rozená Davidovičová, se narodila roku 1932 v Berehovu na Podkarpatské Rusi. Její otec Ladislav Davidovič byl četnický strážmistr ve Veliké Kopani, kde rodina žila. V září 1938 byl mobilizován, nastoupil do jednotek Stráže obrany státu, půl roku bojoval při obraně hranic. V březnu 1939 po obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem byla Vlasta spolu s matkou a sourozenci evakuována do Čech, jejich vlak ale nemohl jet přes nově vzniklý tzv. Slovenský štát, do Českých Budějovic se tak dostali přes Rumunsko, Jugoslávii a Rakousko. Útočiště našli u matčiných rodičů v Plzni. Otec byl po návratu přeložen na četnickou stanici ve Spáleném Poříčí, tam rodina prožila válku. Po válce Vlasta absolvovala rodinnou školu a sociálně-zdravotní kurz, pracovala jako zdravotní sestra na krčním oddělení plzeňské fakultní nemocnice. Dne 1. června 1953 byla zatčena za účast na demonstracích proti měnové reformě, zatčen byl i její bratr a sestra. Byla odsouzena k šesti měsícům vězení, které odpykala ve věznici v Rakovníku. Při výkonu trestu pracovala v keramických závodech. Otec byl v červnu 1953 na hodinu propuštěn ze Sboru národní bezpečnosti a rodiče byli vystěhovaní ze svého domu v Liticích do Chudenic. Po návratu z vězení nemohla pamětnice získat v Plzni zaměstnání, našla je až v Mariánských Lázních. Působila jako zdravotní sestra v léčebných domech. Roku 1966 se s manželem a dětmi vrátila do Plzně, změnila profesi a pracovala poté jako prodavačka. Roku 1987 odešla do důchodu. Je aktivní v Konfederaci politických vězňů v Plzni.