Vilma Pupová

* 1928  

  • „Po třech dnech jsme přijeli na městské nádraží. Odstavili vagóny, otevřeli vrata a teď jsme se každá rodina musela postavit. Chodili tam správci hospodářství a koukali a my jsme byli první pryč. Náš správce velkostatku byl žid a uměl německy. Viděl plno chlapů, tak nás hned vzal. Naložili nás do vlečky za traktor a jeli jsme. Říkali jsme si, kam nás asi vezou.“

  • „Ráno najednou vidím, jak jede sovětské nákladní auto a sestra ne něm sedí. A pak jsem o ní skoro devět roků nic nevěděla. Odvezli ji do Habelschwerdtu (Bystrzyca Kłodzka – pozn. ed.) v Polsku a tam ji odsoudili jako kriegsverbriche, jako zločince, na patnáct roků. Tehdy ji hned odvezli na Sibiř. Potom jak přišla zpátky, tak dostala potvrzení, že byla nevinně odsouzena.“

  • „Za první republiky byla velká bída a máma tátovi říkala, že musí víc žádat za práci. Jenže lidi sami neměli peníze. Proto jsme měli doma hlad a jak nám bylo třeba deset roků, tak nás dala máma sloužit k sedlákům, abychom se aspoň najedli. Někdy doma nebylo ani dost suchého chleba. Máma se pak naučila bílit, a tak chodila po sedlácích a bílila jim byty. Zato dostala aspoň pytlík mouky a mohla napéct aspoň chleba.“

  • „Po třech dnech jsme přijeli na městské nádraží. Odstavili vagony, otevřeli vrata a teď jsme se každá rodina musela postavit. Chodili tam správci hospodářství a koukali a my jsme byli první pryč. Náš správce velkostatku byl Žid a uměl německy. Viděl plno chlapů, tak nás hned vzal. Naložili nás do vlečky za traktor a jeli jsme. Říkali jsme si, kam nás asi vezou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nýznerov, 16.11.2016

    (audio)
    délka: 03:00:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Šumperk, 02.05.2018

    (audio)
    délka: 02:05:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vůbec jsme nevěděli, kam nás vezou a co s námi bude. Nikdo se o nás nestaral

Vilma Pupová (Hadwigerová)
Vilma Pupová (Hadwigerová)
zdroj: archiv pamětnice

Vilma Pupová, rodným příjmením Hadwigerová, se narodila 27. prosince 1928 jako čtvrté z devíti dětí rodičům Wilhelmovi a Anně v Nýznerově. Stejně jako naprostá většina obyvatel osady byli i její rodiče německé národnosti. Většinu života prožila v rodné obci ležící v Rychlebských horách. Jako dítě během války pracovala na statku v Nýznerově a Dolní Lipové. V záři 1946 ji s rodinou internovali v Muně Mikulovice. Její sestru Annu a sestřenici Hildu jako členky wehrwolfu odvezli sovětští vojáci na Sibiř, kde v tamějších lágrech strávily více než osm let, než je na konci roku 1953 transportovali do Německa. Rodinu kvůli práci v lese neodsunuli a vrátili se do Nýznerova. V roce 1948 je ale vystěhovali na Jihlavsko, kde museli šest let pracovat na statku. Tam se také v roce 1951 Vilma Pupová vdala, ale její manžel krátce po svatbě narukoval na vojnu a přiřadili ho do pomocných technických praporů. Více než dva roky pak strávil prací v uhelných dolech na Ostravsku. V roce 1954 se Vilma Pupová s manželem a dětmi konečně vrátila do Nýznerova. Až do penze pak pracovala jako lesní dělnice. I v roce 2016 žila v Nýznerově.