Chava (Eva) Pressburgerová, roz. Ginzová

* 1930  

  • „Tím, že rodiče byli esperantisté, oni byli takoví oddaní, idealističtí esperantisté, náš život byl mnohem zajímavější. K nám často chodili hosté z ciziny, všelijakých národů, a spali u nás také. Také černoši, to si pamatuji, viděla jsem poprvé černocha, jmenoval se Kola Jai. Bylo to někdy před Vánoci, kdy bylo zvykem na ulici převlíkat se za čerta a Mikuláše. Tatínek šel na ulici s tím černochem, s tím svým esperantským přítelem. Jedna pani se strašně lekla a začala křičet: ‚Čert, čert!‘ Také poprvé viděla černocha. Oni s námi ti hosté mluvili esperantsky s naší slabou esperantštinou, to bylo velice zajímavé.“

  • „Já se teď jmenuji Chava Pressburger, předtím jsem se jmenovala Eva Ginzová. Jméno Pressburger jsem dostala od svého manžela. Narodila jsem se v Praze, také můj bratr Petr. Jsme taková stará česká rodina, z nichž část byla židovského vyznání jako můj otec. I my dvě děti jsme byly poslány do židovské obecné školy v Praze. Maminka nebyla židovského původu, pocházela z okolí Hradce Králové, z vesničky, která se jmenuje Čibuc. Její otec, můj dědeček z maminčiny strany, byl vesnickým učitelem. Něco podobného, co Božena Němcová popisuje ve své knize Pan učitel.“

  • „Osvobozeni jsme byli Rudou armádou a na jednom z jejich nákladních aut jsme se vrátili domů. Měli jsme zvláštní signál, takové zvláštní písknutí. Bydleli jsme ve čtvrtém patře nahoře. My jsme pískali dole, maminka viděla nás dva stát dole a její otázka byla: ‚Kde je Petr?‘ Pak jsme čekali na Petra, že se vrátí, a on se nevracel a nevracel. Celá rodina mého otce zahynula taky. Jeho dvě sestry a dva bratři a příbuzní, všichni bratranci a sestřenice. Babička zemřela ještě v Terezíně. Tak jsme viděli, že je to beznadějné, že Petr se nevrátí.“

  • „Měli jsme zvláštní postavení, výhodu, že jsme patřili do dvou kultur, do židovské i křesťanské. Takže jsme mohli čerpat z obou stran. U babičky z té židovské, tam byla literatura po dědečkovi, sbírka všelijakých starých tisků, které nám babička dovolila kolorovat vodovými barvami, všelijaké zajímavé věci byly v její domácnosti. V té křesťanské polovičce, kam jsme jezdili na Vánoce, tam to bylo úplně jiné. Tam pod vánočním stromem jsme dostávali dárky, to se nám taky líbilo. Ovzduší bylo plné lásky, takže jsme čerpali z obou stran. Na naše hradecké pobyty mám velice krásné vzpomínky.“

  • „My jsme vyrůstali v Praze v Petrské čtvrti. Naše domácnost byla česko-židovská, totiž židovská v tom, že moje maminka se naučila od židovské babičky všechny předpisy a zákazy, co se týče košer stravování. U nás byla domácnost košer. Takže se masná jídla nevařila s mléčnými produkty atp… Také si pamatuji, kde jsme kupovali maso, bylo to v Dlouhé třídě a tam se prodávalo jen košer maso. To jen pro zajímavost jak se maminka přizpůsobila židovským zvykům, ačkoliv byla vychovaná jako katolička. Ale ona a její sestra Božena, později Sklenčková, která byla matkou známého herce Oty Sklenčky, byly takové dvě revolucionářky, jak bych to nazvala.“

  • Celé nahrávky
  • 6

    Omer, Izrael, 08.04.2014

    (audio)
    délka: 01:06:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mohli jsme čerpat z obou kultur

ginzova_1939_03965v.jpg (historic)
Chava (Eva) Pressburgerová, roz. Ginzová
zdroj: dobová fotografie z roku 1939

Chava Pressburgerová se narodila v roce 1930 jako Eva Ginzová ve smíšené, česko-židovské rodině. Pochází z velmi vzdělaného a kulturního prostředí. Její rodiče, oba esperantisté, se seznámili na kongresu v Praze. Narodila se v Praze, spolu s o dva roky starším bratrem Petrem vyrůstali v pražské Petrské čtvrti. Eva i Petr byli označeni za židovské míšence prvního stupně a oba museli po dovršení čtrnáctého roku odjet do ghetta Terezín. Petr nastoupil do transportu v roce 1942, Eva o dva roky později. Petr Ginz v Terezíně vydával chlapecký časopis Vedem a psal si deník. Jeho jméno je v současnosti známé také v souvislosti s kresbou, kterou vzal izraelský astronaut Ilan Ramon na palubu raketoplánu Columbia, jehož let skončil katastrofou. V Terezíně se Eva a její bratr krátce setkali, ne však nadlouho, v září 1944 byl Petr odtransportován do Osvětimi, kde zahynul. Spolu s otcem se Eva v Terezíně dočkala osvobození, matka, která nebyla židovského původu, přežila válku v Praze. Na zimním pobytu sionistické mládeže se Eva seznámila se svým budoucím manželem Jindřichem (Avrahamem) Pressburgerem, který pocházel ze Slovenska. V roce 1948 spolu odjeli organizovat emigraci Židů ve Francii, v roce 1949 emigrovali do Izraele. V Izraeli se Chava Pressburgerová věnovala výtvarnému umění, proslula jako malířka a vyučovala také na výtvarné škole. V posledních letech se soustředí na popularizaci odkazu svého bratra, vydala jeho komentované deníky pod názvem Deníky mého bratra. Chava Pressburger s manželem žijí v Omeru nedaleko izraelského města Beerševa.