Petr Pospěch

* 1938

  • „Jednou na dole přišli na to, že se udělá rekord. Rubání se připravilo jako nikde jinde, a jen co se všechno nachystalo, na šachtu vtrhlo padesát lidí. Na lámání rekordu se přiživili i inženýr, hlavní inženýr a další, kteří šli k pásům, aby také získali peníze. A těžilo se. Z lámání rekordu zůstal, s prominutím, bordel. Za normálních okolností se totiž všechno muselo uklidit, přesunout, zabezpečit, ale když se dělal rekord, jelo se pořád dál a měřilo se, kolik se natěžilo. Ale je jasné, že takhle se nedalo pokračovat, a dodnes mi nejde do hlavy, jak někdo může pracovat na 140 %. Pracovat na 140 %, to je nesmysl! Já umím svou práci odvést dokonale, ale 140% práci neznám. Dělat na 140 % znamená, že na pracovišti jsou měkké normy nebo že jde o podvod.“

  • „S učni jsem do prvomájového průvodu chodit musel. Nejdříve jsem udělal výzdobu celého učiliště, sám jsem vymýšlel a psal hesla a divím se tomu, že jsem nikdy nešlápl vedle. Vyrobili jsme transparenty, udělal se průvod, a protože platilo, že kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku, vyslechli jsme si projev nějakého potentáta a v řadě jsme dvě a půl hodiny pochodovali přes celé město. Nakonec jsem obětavě sehnal dva hloupé učně, ti se mnou zůstali a společně jsme všechny věci odnesli a schovali.“

  • „Časem si na mě na učilišti zvykli, při přípravě prvomájových transparentů jsem dostal volnou ruku a mohl jsem hesla sám vymýšlet – tedy to šlo podobně jako na vojně. Čekal jsem, že se jednou vzbouřím, napíšu na nějaký transparent nesmysl a ze školy mě vyhodí. Ale co bych pak dělal? Kam bych se dostal? Měl jsem rodinu a povinnosti. Nevyplatilo by se mi to. Nedalo se nic dělat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hlučín, 16.04.2016

    (audio)
    délka: 01:51:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Sám se divím, že jsem nikdy nešlápl vedle

Petr Pospěch (2016)
Petr Pospěch (2016)
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Petr Pospěch (narozen 1. října 1938 v Karviné) je syn politického vězně, odsouzeného ve vykonstruovaném procesu během období stalinismu. Po maturitě na střední průmyslové škole (1957) a základní vojenské službě (1957–1959) byl zaměstnán v Bytostavu. V roce 1962 se stal horníkem; postupem času si doplnil pedagogické minimum a pak až do roku 1989 pracoval jako mistr s hornickými učni. Před odchodem do důchodu (1994) učil na střední průmyslové škole.