Anna Poláková

* 1930

  • "Najhoršie bolo, keď sme sedeli vo vlaku a prišli bomby. Prišli tie lietadlá, v takýchto skupinách lietali. Ešte dnes počujem ten strašný hukot. A tie bomby padali, vlak zastal v poli. Záhorie – rovné ako dlaň, nebolo sa kde schovať. My sme vybehli z toho vlaku, kričali sme, plakali. Kričala som: 'Maminečko moja, už je po mne!' Raz som blízko seba našla taký veľký šrapnel z tej bomby, ostré to bolo ako meč. Keď som to doniesla domov, naši celí zdúpneli z toho. To by som určite nebola prežila, keby ma to bolo zasiahlo.“

  • „Viete čo? Aji som tomu verila. Vieme, že sa dopustili mnohých chýb, ale my sme, ako som už spomínala, že to prostredie naše, chudobné detstvo, nezamestnanosť, toto všetko. A teraz sme odrazu mali zamestnanie, krásne bývanie, všetko. Takže aj z týchto dôvodov tomu človek veril.“

  • "Mobilizácia v tridsiatom ôsmom roku keď bola, tak tam bol narukoval do Komárna, to si pamätám. Bolo to také hrozné. U jeho brata sme čistili kukuricu a rádio sme nemali. Prišla susedka a oznámila nám, že takého niečo sa stalo. A ráno už museli ísť. My sme ich vyprevádzali. Všetci plakali, nevedeli sme, ako to skončí, ako to bude dlho trvať. Až potom po nejakom čase prišiel otecko s plačom. Oni boli v tom Komárne a tam ľudí plakali, prosili ich, aby im pomohli, aby nemuseli odtiaľ odísť, aby ich zachránili. Oni mali zbrane, boli vybaveni, ale nedalo sa. To bol dohovor mocností a museli uvoľniť tie miesta, ktoré prevzalo Maďarsko."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Partizánske, 10.08.2020

    (audio)
    délka: 01:34:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Najhoršie bolo, keď sme sedeli vo vlaku a prišli bomby

Anna Poláková, 1944
Anna Poláková, 1944
zdroj: Archiv pamětnice

Anna Poláková, rozená Hajzochová, se narodila 29. listopadu 1930 v Hochštetně (od roku 1948 Vysoká pri Morave) v bratislavském kraji. V Hochštetně od roku 1937 navštěvovala základní školu. Koncem září 1938 otec Štefan narukoval v rámci všeobecné mobilizace Československé republiky. Roku 1942 nastoupila Anna Poláková na měšťanku v Záhorské Vsi. Tam dojížděla vlakem a během cest se opakovaně stávala svědkem bombardování. Po druhé světové válce – koncem srpna 1945 – nastoupila do Baťovy internátní školy práce v Baťovanech (dnešní Partizánske). Bezprostředně po únorovém převratu v roce 1948 vstoupila do KSČ, kde setrvala až do sametové revoluce. Baťovu školu práce úspěšně absolvovala v roce 1949, poté pracovala v závodech 29. augusta, znárodněných Baťových závodech. Zaměstnankyní obuvnické továrny zůstala až do svého odchodu do důchodu v roce 1989. V době natáčení rozhovoru (2020) žila v Partizánském.