Dagmar Podubecká

* 1926  

  • „S židovstvím to bylo hrozný, protože jsem přišla o veškerou rodinu, nemohla jsem chodit do školy ani si vybrat povolání. Bylo to hrozný, ale ještě horší byl komunismus, protože to trvalo hrozně dlouho a neviděla jsem konec. Snila jsem ve dne takové sny, třeba že přiletí letadlo, zaparkuje na poli a já v noční košili poběžím, nasednu a odletím. Všichni emigranti jsme měli sny, že nás někdo pronásleduje, že nás někdo honí. Některým se to zdálo tak patnáct let. Všichni emigranti tyhle sny měli, i můj syn. Mně se zdávalo, že jsem v nějakém tmavém sklepě a za mnou stojí nějací chlapi a já jsem utíkala, utíkala a pak jsem se z toho zpocená probudila. A tyhle sny měli na nějaký způsob všichni emigranti, co jsem se jich ptala.“

  • „Maminka by musela nosit hvězdu. Byla hezká a hrozně ráda se pěkně oblékala a všude musela vynikat. Nepřežila by nosit hvězdu, takže raději nikam nechodila a byla celé čtyři roky zavřená doma. Odnesly to nervy a maminka už nikdy nebyla normální. Sestra jí to vyčítala, tak nějak to nepochopila, ale já jsem pochopila, že už není normální. Není to maličkost zůstat někde zavřený, když byla zvyklá být středem pozornosti.“

  • „Přestěhovali jsme se do Prahy, kde jsem chodila do Gymnázia Elišky Krásnohorské. Dobře jsem se učila a měla pěkné známky. V sextě si mě zavolal ředitel a řekl, že je mu líto, ale že jako míšenka můžu chodit jen do konce roku a pak musím školu opustit. Sestra také musela skončit. Ta chodila na reálku na Vyšehrad. Pak se o nás nikdo nestaral, protože maminka nemohla ven. Byla zavřená ve vile v Řevnicích. Neuměla vařit, neuměla nic, protože uměla jen hrát na klavír a byla rozmazlená, a najednou jsme neměly personál. Takže se o nás nikdo nestaral a tenkrát už jsme na tom byly špatně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 18.04.2018

    (audio)
    délka: 02:13:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Snila jsem, že přiletí letadlo, zaparkuje na poli a já v noční košili poběžím, nasednu a odletím

Dagmar Podubecká se narodila 25. dubna 1926 v Hranicích jako starší ze dvou dcer rodičům Martě a Františkovi Brožovým. Rodiče byli odlišné národnosti. Otec měl české a matka židovské předky. František Brož byl hudební skladatel a tehdy také první ředitel Městské hudební školy v Hranicích. Marta Brožová v téže škole vyučovala hru na klavír. Patřili k významným a zámožným rodinám ve městě. Kvůli protižidovským zákonům se ale rodina v roce 1940 odstěhovala z Hranic do Prahy. Matka se pak čtyři roky ukrývala v rodinné vile v Řevnicích. Jako zázrakem se vyhnula pozornosti nacistických úřadů, ale naprostou většinu její rodiny zavraždili nacisté v koncentračních táborech. Dagmar kvůli polovičnímu židovskému původu vyloučili z gymnázia a od následného nasazení v pracovním táboře ji uchránilo těhotenství. Krátce po druhé světové válce se provdala a žila s rodinou manžela na velkém hospodářství v obci Lety nedaleko Prahy. Během kolektivizace ale o hospodářství přišli, což stálo zdraví a následně i život jejího tchána. V roce 1967 proto Dagmar i se synem Tomášem emigrovala do Spolkové republiky Německo a do Československa a později Česka se již nikdy natrvalo nevrátila. V roce 2018 bydlela v hlavním městě Bavorska, Mnichově.