Josef Podběra

* 1921  

  • „Byla zima na Rovnosti. Začali nám dělat novou kotelnu, umývárnu a šatnu na lágru. Byl tam jeden kohoutek na mytí a na vodu, který byl obvázaný slámou, aby nezamrznul. Vypukla epidemie průjmu. Měl jsem kamaráda a komplice Karla Eizerta, který bydlel v prvním baráku. Na záchod musel přes celý lágr až dozadu za kuchyň. Já měl službu večer na baráku, aby něco nehořelo. To byla buzerace, ráno do práce. Tak jsem tam stál a vidím, jak něco bílého vzadu. To byl Karel. Tak křičím: ,Hello, Charlie. Co je?‘ On: ,Nezdržuj, musím někam.‘ Udělal dva kroky a povídá: ,Tak už nemusím!‘ Šel ke kohoutku, umyl si zadek a vrátil se.“

  • „Po volbách to převzali komunisti. Ti kradli jeden více než druhý. Když jsem byl zavřený a prošel jsem Jáchymovem, Leopoldovem a vrátil jsem se na Pankrác do technického ústavu, tak tam přivedli pana předsedu KSČ a předsedu dílen ČSD z Loun. Zavřeli ho, protože rozkrádal barvy, ale ono toho bylo víc.“

  • „Byl jsem v korekci třeba na Barboře (uranový důl v Jáchymově), to byla nejhorší korekce vůbec. Zvláště v zimě. Nebyly tam žádný okna, jenom díry. Na noc vám dali prkno, který bylo široký 20 cm. To byla postel. Na to nic nepřišlo. Jednu deku, která byla děravá. Tam jste byl v bagánech, v onuci a ve spodkách. Někdy vám dali halenu, ale většinou jen košili a odhalený kabát. Žádný kalhoty. To byl pan /bachař/ Kulhánek tohle. Já jsem /v korekci/ byl často. Za blbý řeči. Vždycky mne někdo prásknul… Třeba co jim stačilo... Bylo posledního dubna. Já jsem říkal: ,Kluci, zítra /na 1. máje/ se oblékněte a půjdem do průvodu.‘ “

  • „Měl jsem dát vagony na přepravu do Prahy. Byl jsem vagonovej. Dal jsem jim vagony, které neměly dveře a okna. A byla zima, takže přijeli a měli chřipku. Hned nato vyhodili tátu z dílen, protože prohlašoval, že válku vyhráli Spojenci, a ne Sověti… Jednak se dělali letáky a jednak se udělal atentát. /Byl to/ nějaký komunista Fanta. To bylo jenom odstrašující. Dalo se mu to za okno. Já jsem s tím tenkrát nesouhlasil a nesouhlasím s tím /dodnes/, protože jakýpak zastrašování, když oni už normálně lidi zabíjeli.“

  • „Pak jsem prošel v Jáchymově Mariánskou /šachtou/, Rovnost, Barbora-vršek. Tam byl pověstný bachař, byl to zloděj. Nutil nás, abychom si kupovali věci, a pak nám je bral. Prodával nám zdražený kafe, cigarety. Jmenoval se Kulhánek. Náčelník Slánský to podporoval. Abych nezapomněl, tak bych se taky měl zmínit o mém velkém né kamarádovi, ale super nepříteli, náčelníkovi Františku Palečkovi na Rovnosti. Vrah, a neexistuje žádný esesák, který by mohl být horší než on. To, co jsem zažil s ním, jsem nezažil s nikým. To nebyl vůbec člověk. Když řeknu, že to byla hyena, tak jsem hyenu urazil. Náčelník Paleček měl krásný tresty. Žádná korekce. Ve vánici v zimě v přesně omezeném oděvu stát venku. Já jsem tam stál 48 hodin, což nic není, protože tam Jehovovi bratři (s kterými vůbec nesouhlasím v ničem) stáli týden. Rozmrazovali je v koupelně a šli tam zas.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    ČR, 04.05.2010

    (audio)
    délka: 01:28:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdybych nechodil do Skautu, tak bych potom válku jako partyzán jen těžko přežil

Josef Podběra se narodil v roce 1921 v Lounech jako prvorozený syn v rodině dílovedoucího v závodech ČSD. Zásadní význam pro jeho pozdější život měl vstup do Skauta, kde se naučil nejen mnohé dovednosti, ale získal i psychickou odolnost a vštípil si morální vlastnosti. Po škole byl přijat jako zámečník do továrny Avia v Ostroměři, kde vznikla za protektorátu odbojová skupina pod vedením jednoho z vedoucích dílny, pana Schwarze, který mimo jiné také tiskl ilegální Rudé právo, jež Podběra dále roznášel po okolí. Po prozrazení byl Schwarz zatčen a později popraven. Josefu Podběrovi se podařilo včas uniknout. Vstoupil do odbojové partyzánské skupiny pod vedením Rusa Ivana Makuševského. Skupina se zabývala záškodnickou činností na železnici. Po válce nastoupil do dílen ČSD v Lounech, kde pracoval až do poloviny roku 1948. Na jaře roku 1949 jeho kolega Kamil Novotný a bývalý boxer Antonín Lhotský zorganizovali protikomunistickou ilegální skupinu. Členy byli především bývalí skauti a sokolové. Pan Podběra, rozhořčený z nové situace ve státě, se opět zapojil do odboje, tentokrát protikomunistického. Distribuovali letáky a provedli jeden atentát, který měl ale jen zastrašující efekt. Novotného skupina byla rozbita StB na podzim 1949 a většina členů byla zatčena. Podběra utekl do Prahy ke známým. Poté se několikrát neúspěšně pokusil o útěk do zahraničí. Skrýval se ve Starých Kestřanech u Písku, kde pomáhal stavět farmu pro chov nutrií, a v Peci pod Sněžkou. Po měsíci se vrátil do Prahy a přijal nabídku hudebního skladatele Jaroslava Mangla, aby se připojil jako spoluorganizátor koncertů ke skupině „Lišáci“. Během koncertů se distribuovaly nelegální tiskoviny. Takto se před zatčením skrýval téměř dva roky, 1. listopadu 1950 byl zatčen. V květnu 1951 byl odsouzen na jedenáct let za protistátní činnost. Po odsouzení byl vězněn v Jáchymově, na Leopoldově a v Praze na Pankráci. V květnu roku 1960 byl propuštěn na základě amnestie prezidenta Novotného. Po propuštění pracoval až do důchodu v továrně Škoda Praha. Oženil se s bývalou politickou vězeňkyní.