Ludmila Plhoňová

* 1934

  • "Taky se říkalo, že tam přijel nějaký kluk na kole, z Újezdu, a říkal: 'Pane Šotola, utečte, protože v Újezdě zatýkají a mají vás napsaného na papíře, že vás taky zatknou.' No a on nějak otálel. Kdyby býval utekl jenom pár kroků do lesa, tak ho nikdo nechytí. Oni se báli jít do lesa, ti Němci se báli jít do lesa. Oni by bývali nešli. No ale ten Šotola tam měl zrovna kamaráda a byl to – já vám nevím, jestli byl z Lysic, nebo byl z Drnovic a jmenoval se Čípek a byl veterinář. A zrovna u něho spal, u toho Šotoly. Tam v tom domečku, domě, kde on bydlel, u těch Hemzalů. A on když viděl, že přišli pro toho Šotolu, tak vyskočil z okna do dvora a pod tím oknem byl hnůj, protože viděl, že padne do měkkého, a utíkal. A ti Němci za ním."

  • "Takhle utíkal dokola a makal na všechna vrata, která byla zavřená ještě, protože bylo brzo ráno. Jen tady naproti, potom si to vyfotíte, ten domek, tak ta vrata byla otevřená a ta paní byla na dvoře. Paní Kovářová. A vzala ho, hodila ho do koryta, naházela na něho sena, krávy žraly a on byl v tom korytě. Byl v tom korytě a pod tím senem. Nechali ho tam do večera, večer ho naložili na vůz, zaházeli slámou a senem. Zavezli ho do černohorských lesů a on tam vystoupil a přežil."

  • "Tenkrát, vy to nevíte možná ani, byla ta doba v tom napětí v Karibiku, s Kubou. Já nevím, děcka to myslím znají. Znají? Budou se to učit, aha. A to se neustále poslouchal Hlas Ameriky. Lidi to poslouchali a komunisti to samozřejmě zakazovali. No ale já nevím, jak jsem byla jednou, bylo 12 hodin a slyšela jsem rozhlas na dědinu. A oni ti komunisti tady byli slezlí na obecním úřadě a oni si to omylem pustili, tu Ameriku, ale nevypli to na dědinu. Jim to mluvilo do dědiny."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lažany, 15.12.2021

    (audio)
    délka: 01:27:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechtěla bych, abyste museli zažívat to, co má generace

Ludmila Plhoňová v 16 letech
Ludmila Plhoňová v 16 letech
zdroj: Archiv pamětnice

Ludmila Plhoňová, rozená Kakáčová, se narodila 12. května 1934 v Lažanech. Otec Josef pracoval v brněnské Zbrojovce, matka Ludmila se starala o domácnost, hospodářská zvířata, oba rodiče pak o pole. Z období dětství měla Ludmila Plhoňová četné zážitky spojené s válečnými roky. Pamatovala si zatčení hajného Josefa Šotoly či bombardování Kuřimi. Na základní školu chodila do Černé Hory a do Lipůvky, poté absolvovala dvouletou školu, kde se učila psát na šicím stroji. Do svého prvního zaměstnání nastoupila do Zbrojovky Brno. Nikdy nevstoupila do komunistické strany. Z prvního manželství, které skončilo rozvodem, měla syna a dceru, syn později tragicky zemřel při dopravní nehodě. Z druhého manželství měla dvě dcery. Po narození druhé dcery nastoupila do zaměstnání v kravíně. Byla dlouholetou členkou ochotnického spolku, kde hrála a později napovídala. Také cvičila v Sokole a dlouhodobě se věnovala astronomii, četbě a psaní poezie. Její celoživotní láskou byly kočky. V roce 2021 žila v Lažanech.