Alena Pitašová

* 1955

  • „My jsme nějak v červnu jeli se Standou na Hrádeček. To byl ještě doma. Jeli jsme za Václavem Havlem. Byli jsme na dvorku na Hrádečku, asi pět nás tam mohlo být a říkal: 'Počkejte počkejte, já to mám rozepsaný, já to jen dopíšu a vytisknu a hned se vrátím.' Tak jsme tam venku čekali, za chvíli přišel a on přinesl Několik vět. Já byla u zrodu mezi prvními, když on dopsal Několik vět. Měl i připraveny podpisové archy a my to tam zrovna na tom stolku na dvorku venku podepsali, takže jsem byla mezi prvními sedmi až deseti, kteří to podepsali. On to rozmnožil. Měl počítač a kopírku a všechno ze Západu. A my to odvezli k nám domů.“

  • "To bylo prostě nečekaný. Najednou odpoledne tam vjelo x aut, hodně civilních aut. Z toho vylítlo hrozných lidí. Vlítli mi do baráku. Já jsem tam byla sama. Nevím, kde byly holky, jestli u babičky… nevím, byly toho chudáci uchráněny. To by měly šok a brečely by, to by bylo strašný. No a vlítli tam a obrátili celý barák naruby. Ne že by vytahovali šuplata a házeli to na zem, ale prohrabávali úplně všecko. A nebyla šance mít nad tím kontrolu. V obýváku si rozložili psací stůl a už začali psát. Přijeli zástupci z MNV, teď obecního úřadu. Přijela paní, jakoby sociální pracovnice kvůli dětem, že mi sebere děti, mi vyhrožovala. Domovní prohlídka se vším všudy. Měla jsem tam Vokna a všelijakou samizdatovou literaturu, ale naštěstí jsem to měla schované dobře, aby to nenašli. Udělala jsem si dobrou schovku. Nebylo to vůbec poznat. Ke mně přišel policista a říkal: 'Kdybychom Vás chtěli dostat, tak podívejte se,' a zaklepal si na kapsičku uniformy a vyndal plastikovou krabičku, jak jsou teď tic tac a v tom byly bílé granulky. 'Kdybychom chtěli, tak vám to tady někde vysypeme,' a že mě nachytají na drogy.“

  • „Dostali jsme třeba nějaký text a měli jsme za úkol ho přepsat přes sedm těch tenkých papírů, pak se to mělo dát dalším sedmi a ti zase taky měli povinnost to sedmkrát opsat, víckrát se to neproklepalo – průklepový papír se to jmenovalo. A to už jsme věděli, že se tam vejde těch sedm. Poslední už nebyl ani k přečtení. A tímto způsobem se to rozšiřovalo.“

  • „Já jsem byla v Krkonoších na Pomezních Boudách kousek od státních hranic. Spali jsme. Okupace přijela z 20. na 21. srpna. Spaly jsme s tetou a strejda si šel dolů zakouřit. Najednou přiběhl za tetou a křičel: 'Jaruno, bude válka! Napadli nás.' A do tohoto jsem se probudila. Jak jsem o tom mluvila, že nás učili o Američanech a že bude válka, pořád nám pouštěli filmy, tak jsem z toho byla nešťastná a říkala jsem: 'Ale strejdo, to není možný, že bude válka. Vždyť my máme tu Varšavskou smlouvu.'“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 19.10.2019

    (audio)
    délka: 02:17:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Bylo to krásný, bylo toho dost. A někdy to bylo o hubu

Srpen 1977, pamětnice
Srpen 1977, pamětnice
zdroj: Archiv pamětníka

Alena Pitašová se narodila 18. prosince 1955 v Náchodě do rodiny dělníků. Celý život prožila v nedaleké České Skalici. Už od útlého mládí dávala najevo nesouhlas s komunistickým režimem, zvláště, když v roce 1979 vstoupil do jejího života signatář Charty 77 Stanislav Pitaš. Šířili samizdatovou literaturu, navštěvovali a někdy i pořádali ilegální koncerty a často je vyslýchala a prověřovala StB. Zatímco její druh Stanislav Pitaš několikrát skončil ve vězení, Alena se nepodmíněným trestům vyhnula, ale čelila nátlaku v zaměstnání i nepochopení ze strany sousedů a příbuzných. Několikrát navštívili Václava Havla na Hrádečku a v létě roku 1989 zde podepsali petici Několik vět. Zatímco Stanislava Pitaše věznili, roznášela Alena petici na veřejnosti. Intenzivně prožívala dění sametové revoluce, střídavě mezi Prahou a Českou Skalicí. Po sametové revoluci zůstala na postu učitelky mateřské školy. I přes dílčí výhrady k politickému vývoji zůstala dále vděčná za nové možnosti, jež s sebou demokracie přinesla. V roce 2019 žila v České Skalici.