V Terezíně nikdy nikdo nevěděl, na koho to padne
Stáhnout obrázek
Pavel Pick se narodil 25. července 1936 do středostavovské rodiny, která z obou stran měla kořeny na venkově: maminka Gertruda rozená Schmolková v Jablonné u Neveklova, tatínek Emil v Dolním Bousově u Jičína. Rodiče byli židovského původu, ale k náboženství měli vlažný vztah. Pavel vyrůstal na Vinohradech v harmonické, milující rodině, často jezdil k babičce do Jablonné. Po zřízení protektorátu se nejprve neúspěšně pokoušeli emigrovat, potom se rodina nechala pokřtít, bohužel se ukázalo, že je křest neochránil. Pickovi čelili řadě rasových omezení, Pavel si směl hrát s dalšími židovskými dětmi pouze na hřišti v areálu Hagiboru. S mnohými z tehdejších kamarádů se sešel v Terezíně, kam Pickovy deportovali v lednu 1942. V ghettu mohl být s maminkou a později i s babičkou, otec bydlel jinde. Rodina měla štěstí, podařilo se jim vyhnout transportu na východ, bohužel babička Olga z matčiny strany to štěstí neměla, zemřela v koncentračním táboře v Osvětimi, stejně jako dědeček Adolf z otcovy strany. Po osvobození se Pickovi vrátili do Prahy, Pavel začal chodit do školy, rychle dohnal vše, co bylo třeba. Výborně se učil, po maturitě vystudoval medicínu a stal se lékařem ve Fakultní nemocnici na Karlově náměstí. Věnoval se interně a klinické biochemii. V roce 1967 získal stipendium Humboldtovy nadace k výzkumné práci v laboratořích univerzitní nemocnice v Düsseldorfu v tehdejším západním Německu. Za normalizace byl vyloučen z komunistické strany a postižen zákazem učit mediky. Ve Fakultní nemocnici pracoval celý svůj profesní život až do důchodu a i několik let po něm, současně přednášel studentům medicíny na univerzitě. V roce 1996 natočil Pavel video rozhovor pro USC Shoah Foundation, ve kterém detailně vypráví o třech a půl letech vězení v Terezíně.
