JUDr. Karel Pexidr

* 1929  

  • „Když jsem byl v pojišťovně, tak někdy v sedmdesátém druhém roce se měl každý vyjádřit, jak hodnotí vstup sovětských vojsk na naše území. Já jsem se vyjádřil tak jako pythicky k tomu. Musel jsem dlouho přemýšlet. Napsal jsem k tomu: ,Bylo by bývalo lépe, kdyby sovětská vojska na naše území nevstoupila.‘ Potom si mne ještě ředitelka zavolala vysvětlit, jak to myslím. Řekl jsem: ,Samozřejmě myslím, kdyby se situace vyvinula tak, aby nemuseli vstoupit.‘ To jsem řekl jenom ústně.“

  • „Kádrovák tam vykládal plamenným způsobem o té sovětské armádě. Jak ta sovětská armáda krásně funguje, jak je to tam všechno zařízené. Kádrovák vidí, že Sojka spí. Zařval na něj: ,Sojka!‘ Sojka se probudil. ,No tak, Sojka, řekněte, jak je to v té sovětské armádě,‘ zeptal se ho. Sojka se postavil, zamžoural a řekl: ,I čo, ja tam nebol.‘ A bylo to vyřízené.“

  • „Třídní nepřítel. Co je to třídní nepřítel? To je příslušník nějaké třídy, která není charakterizovaná politickým postojem nebo smýšlením. Je charakterizovaná ekonomickými parametry, které nemají s životem vůbec nic společného. Takže o mém zařazení mezi adepty PTP rozhodovali nějací lidé, kteří mne osobně vůbec neznali. Byli v nějakém akčním nebo uličním výboru. Ti prostě řekli: ,On je jeho otec úspěšný advokát. Má majetek. Třídní nepřítel, šmytec!‘“

  • „Po demonstracích kolem 5. května u amerického pomníku některým studentům zakázali složit maturitu. Na klasickém gymnáziu nás bylo celkem dvanáct a já samozřejmě mezi nimi.“

  • „Na to se jasně pamatuju, jak jsem koukal z okna, ještě s našima. Tehdy jsme ještě měli služku. Ona při tom taky brečela. Koukali jsme na ty německé trupy, jak jezdí kolem nás. Byli jsme na hlavní třídě. Když jsem šel do školy, vyučování bylo toho 15. března, tak nejezdily tramvaje. Šel jsem pěšky. To, co jsem viděl u Škodovky, na to si vzpomínám naprosto jasně. Bylo trochu nasněženo. 15. březen byl velmi studený. Před bránou ležel zasněžený, německý voják s kulometem. Ten obraz mi nikdy z mysli nezmizí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v Plzni, 07.10.2019

    (audio)
    délka: 01:45:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
  • 2

    v Plzni, 13.01.2020

    (audio)
    délka: 01:26:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisté mi vzali čtyřicet let života

Karel Pexidr v uniformě PTP 1952
Karel Pexidr v uniformě PTP 1952
zdroj: Archiv pamětníka.

Karel Pexidr se narodil 4. listopadu 1929 v pražské podolské nemocnici do rodiny plzeňského právníka Karla Pexidra a soudní zapisovatelky Josefy Moníkové-Pexidrové. S rodinou žil v Plzni. Vědomosti obecné školy získal v cvičné škole při učitelském ústavu v Plzni. Zároveň studoval hru na klavír a kompozici u Františka Raucha a Antonína Brejchy. V deseti letech složil své první skladby. Ve všeobecném vzdělávání pokračoval na klasickém gymnáziu. V zimě 1944 přežil ve sklepě bombardování Plzně. Rodinný dům poškodila tlaková vlna po výbuchu letecké pumy. Před hrozbou dalších náletů ho v březnu otec přemístil na venkov. Konec druhé světové války a osvobození americkou armádou zažil pamětník v Horšicích nedaleko Přeštic. Hned po osvobození se stal skautem. Roku 1947 získal lovecký lístek a začala tak jeho celoživotní láska k myslivosti. Pokračoval v gymnaziálním studiu. Dne 5. května 1948 se zúčastnil studentské demonstrace u amerického pomníku v Plzni. Za trest nebyl v řádném termínu připuštěn k maturitě. Maturoval až dodatečně s výborným prospěchem. Musel povinně odpracovat šestitýdenní brigádu na stavbě mládeže ve Vizovicích. Po brigádě nastoupil na právnickou fakultu. Studium práv Karlovi přerušil v roce 1950 povolávací rozkaz k jednotce Pomocných technických praporů. Jako třídní nepřítel musel nastoupit i s nedoléčenou nemocí. Sloužil 28 měsíců ve Šternberku na Moravě. Školu dokončil a promovaným právníkem se stal až v roce 1955. Nastoupil do podniku Doprava státního obchodu. V roce 1956 začal pracovat v pojišťovně jako likvidátor škod. Oženil se na podzim 1963. O rok později se manželům Pexidrovým narodil syn. V letech 1962–1966 pamětník postavil rodinný domek v Plzni na Lochotíně. V šedesátých letech se nijak politicky neangažoval. V roce 1972 prošel politickými prověrkami a stal se předsedou Revolučního odborového hnutí (ROH) v pojišťovně. Ve volném čase se věnoval hudební tvorbě a studiu filozofie. Od roku 1983 pracoval v jako právník v podnicích Tepelné zásobování a Plzeňské výstavnictví. Po převratu v roce 1989 začal publikovat své prózy a filozofickou literaturu. Mezi roky 1993 a 1999 vedl semináře filozofie a etiky na Západočeské univerzitě v Plzni. Od roku 1993 do léta 2011 byl předsedou zemědělského družstva v Horšicích. V roce 2020 žil střídavě v Plzni a na Vícově.