Adinay Peña Díaz

„V čem spočívá práce zdravotních sester? Zdravotní sestry v ordinaci mají na starosti nekonečné množství úkolů. Bohatě stačí už jen to, co musíte dělat každý den, tedy starat se těhotné ženy, děti mladší než jeden rok, a k tomu když máte některého z vašich pacientů, který je nemocný, musíte za ním dojet. Teď si nechci ani představovat, co k tomu všechno ještě přibylo s koronavirem. A tuhle pracovní náplň musíte vykonávat denně a každý den o tom psát výkazy. Ty taky zaberou hrozně času, kterého máme už takhle málo. Výkazů je strašné množství a stejně do nich nemůžete uvést pravdu.“

„Bylo to tam plné čumilů, vylezli nahoru po přístřešku u ubytovny, někdy tam byla i zlomená prkna a přes ně se dovnitř do ubytoven dostávali lidi z ulice. V tom věku už jsme se tolik nebály, ale ani tak to nebylo nic příjemného.“ Jaké byly tvoje kamarádky? Jaká byla celá skupina, jak jste si navzájem pomáhaly? „Na ubytovně nás skoro vždycky byla skupina kamarádek, navzájem jsme si hlídaly věci a dávaly na sebe pozor, ale jako vždycky jsme každá měla svoji nejlepší kamarádku, se kterou jsme si říkaly všechno, o všech problémech a dalších věcech.“

„Pamatuju si, že nás vozili na venkovskou školu, kde jsme skoro půl dne sbírali brambory. Někdy jsme tam jezdili odpoledne, kdy slunce pálilo ještě víc. Navíc jsme museli nasbírat určité množství, byly na to kvóty. A takhle to s náma vedli. Navíc nás neustále kontrolovali, jestli se neflákáme. Další věc byla, že nás tam vozili v několika autech, v nich byla spousta kluků, a… no to už si představíte sami. Vždycky jsem byla jedna z těch nejmenších. A taky jedno z posledních čísel ve třídě – ti, co byli na začátku, totiž nastupovali jako první, a zabrali si tak místa na okraji u zábradlí, kde bylo něco vidět a měli tam trochu větší pohodlí. Když jsem přišla na řadu, bylo už všude plno a cesta byla hrozná. Pracovali jsem hrozně moc, nic jiného nám ani nezbývalo.“