Miroslav Pavel

* 1939

  • „Jeli jsme zpátky zrovna v ten den, když byla generální stávka. Tak si pamatuju, že jsme přišli na nádraží a chtěli jsme si dát oběd a nikdo nás neobsloužil. Vlaky nejezdily, nic. Až potom, po té stávce, za dvě hodiny přijel vlak, který měl být už dávno pryč. Tak jsme se dostali do Prahy. A vyhodili nás před Prahou. A teď jsem se potřeboval dostat na Hlavní nádraží nebo na Libeň, abych se dostal na Olomouc. Tak jsme štrádovali přes celou Prahu. Šel jsem zrovna přes Václavské náměstí, jak to tam bylo rozstřílené."

  • „Samozřejmě že v rámci toho jsem byl taky posuzovaný a hodnocený. Prémie jsem bral vždycky menší než všichni ostatní. Nejvyšší měli komunisti, pak ti, co nebyli ve straně, a nakonec já."

  • „My jsme se v srpnu dostali do Dolní Lipové. Tam si rodiče vybírali dům, ve kterém by chtěli bydlet. Protože tam byli všude Němci a protože táta dělal na nádraží, tak si našli dům hned u nádraží. No a vzpomínám si, že jsme tam nějakou dobu žili s těmi Němci dohromady. A pak si pamatuju, jak je odsunovali. Protože na nádraží stály dobytčáky. Chodili tam Němci s ranci a kufry, a tam je třídili na hodné a škaredé Němce. Někteří jeli do západního Německa, někteří do východního Německa."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 13.02.2021

    (audio)
    délka: 01:58:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z důstojníka topičem v kotelně

Miroslav Pavel, cca 1979
Miroslav Pavel, cca 1979
zdroj: archiv pamětníka

Miroslav Pavel se narodil 16. května 1939 v Olomouci. Jeho rodiče, Miroslav a Miroslava Pavlovi, krátce po válce vstoupili do komunistické strany. Miroslav se během 50. let vyučil kovářem a dále pokračoval v dálkovém studiu na střední průmyslové škole v Olomouci. V roce 1958 nastoupil v rámci základní vojenské služby na poddůstojnickou školu v Táboře a zároveň se také stal členem Komunistické strany Československa. V armádě se postupně vypracoval do hodnosti kapitána. Sloužil jako technik roty na posádkách v Olomouci a nedalekých Přáslavicích. Během 21. srpna 1968 byl svědkem obsazení kasáren sovětskou vojenskou technikou, a protože s touto invazí nesouhlasil, byl o dva roky později při prověrkách vyloučen ze strany a propuštěn z armády. Až do sametové revoluce v roce 1989 pracoval na dělnických pozicích, z toho nejdéle patnáct let jako topič v kotelně Fakultní nemocnice Olomouc. Problém s šikanou režimu měla i jeho žena Miroslava a dcera Miroslava. Když v roce 1990 vzniklo Sdružení vojenská obroda, které mělo sdružovat vojáky s podobným osudem, Miroslav do něj vstoupil a ještě v roce 2021 byl jeho členem.