Oldřich Palata

* 1943

  • "Na jaře v roce 1969 si mne jakožto nepartajního zaměstnance kulturní správy, který má na starosti mimo jiné divadla, zavolal vedoucí tajemník okresního výboru strany a řekl mi, že tam jsem od toho, abych přesvědčil amatérská divadla, že mají hrát hry sovětských autorů. Řekl jsem mu, že přece musí chápat, že se to za dané situace nemůže podařit a nikdo to nebude chtít hrát. A on mi tenkrát řekl: 'Soudruhu, my tady nepotřebujeme lidi, aby nám vysvětlovali, jak něco nejde, ale aby zařídili, co chceme.' No a krátce nato jsem skončil v nádvorní partě."

  • "Nechci, aby to vypadalo, že jsem nějaký disident, to rozhodně ne, ale byl jsem třeba rád, když jsme do muzea koupili tapiserii Pocta Janu Palachovi, která je dodnes ve sbírkách. To se samozřejmě nesmělo říct. Já jsem tehdejší komisi (ve které byl i okresní ideologický tajemník komunistické strany Libereckého kraje) zdůvodnil ten nákup tak květnatě, že si nakonec od nás půjčili ten gobelín do Muzea dělnického hnutí, kam povinně chodili frekventanti Večerní univerzity marxismu-leninismu, Lidové milice a studenti. Bral jsem to jako jakousi satisfakci, že se tam chodí dívat na ten gobelín, který ve své podstatě byl poctou Janu Palachovi. To je takový jeden z příkladů. Někdy se nám podařilo koupit věci, které by se jinde autorům nepodařilo prodat, anebo kdyby se vědělo, co na nich je, případně proč vznikly, tak by se koupit nesměly."

  • "Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová dělali na Ještědu doplnění nosného betonového válce, což byl základní technický úkol. A pro Libenského s Brychtovou to byl úkol výtvarný – měli vyřešit povrch tohoto betonového válce a výrazně ho výtvarně dotvořit svým sklem. Vím, že měli několik variant, pracovali na tom od samotného začátku, kdy se na ně Jiří Hubáček obrátil s touto prosbou. Tato varianta, která se jmenuje Meteority skla, vyšla nejen z kreseb Stanislava Libenského, ale oni si vytvořili dokonce model z dřevěných latí a plexiskla, aby věděli, jak bude fungovat jak struktura na povrchu betonového válce, tak ty optické čočky, které ty meteority vlastně představují. Je to skupina skleněných čoček, světlo do nich dopadá a zase se rozkládá. To oni zodpovědně zkoumali a hledali, zkoušeli, než zvolili tu pravou variantu ze všech možných, které si původně vymysleli."

  • "Na výstavě v Ósace v roce 1971, což byla světová výstava v Japonsku, měli Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou takzvanou Řeku života, což byla skleněná plastika 22 metrů dlouhá. Ta vycházela z jakési reflexe nejen lidského života, ale dokonce tam byly i stopy vojenských bot. Což byla z jejich strany symbolika vpádu vojsk Varšavské smlouvy do naší republiky. Nicméně v roce 1971 už normalizace natolik postoupila, že normalizátoři byli i na této světové výstavě. Když prokoukli, že jsou tam ty vojenské boty, nařídili, že buď se ty boty do druhého dne vybrousí, nebo se česká expozice neotevře. Tenkrát se ukázalo, že Stanislav Libenský je větší praktik a nechtěl situaci komplikovat, takže nakonec na to přistoupil. Jaroslava Brychtová byla do poslední chvíle proti tomu."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec , 22.06.2023

    (audio)
    délka: 02:07:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na prapor přivedli kluky se samopaly. Chtěli se prostřílet do Německa

Oldřich Palata v uniformě při vysokoškolské vojenské přípravě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Rok 1963
Oldřich Palata v uniformě při vysokoškolské vojenské přípravě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Rok 1963
zdroj: Archiv pamětníka

Narodil se 16. dubna 1943 v Čáslavi. Maminka Marie Palatová byla prodavačkou, tatínek Bohuslav Palata pracoval jako zeměměřič. Na konci druhé světové války se s maminkou, babičkou a o čtyři roky starší sestrou schovávali v podzemí rodného domu. Po válce se přestěhovali do Jablonce nad Nisou, kde otec získal práci geodeta. Všechny prázdniny trávil u babičky s tetou v Čáslavi. Dokončil úspěšně jedenáctiletou školu. Během studií byl i se spolužáky kolektivně zapsán do Československého svazu mládeže, ale pro demonstrativní neplacení poplatků byl ze svazu vyloučen. Rok pracoval manuálně v dílně na automobilové brzdy, aby si vylepšil kádrový profil a vzali ho na vysokou školu. Rozhodl se pro studium dějin umění a estetiky na Univerzitě Karlově. Rok 1968 strávil na vojně v Železné Rudě u Pohraniční stráže. Po vysoké škole nastoupil jako metodik a později inspektor kultury při Okresním národním výboru v Jablonci nad Nisou. Po prověrkách v roce 1971 pracoval rok v nádvorní partě výrobního družstva Maják. Od roku 1972 až do doby pořízení nahrávky v roce 2023 pracoval v Severočeském muzeu Liberec jako kurátor. Při zaměstnání dostudoval postgraduálně historické užité umění a muzeologii na Karlově univerzitě. Jako kurátor připravil velké množství výstav v Čechách i zahraničí. Pojilo ho úzké přátelství s mnoha umělci. S manželkou vychovali jednoho syna. V roce 2023 žil Oldřich Palata v Jablonci na Nisou. Příběh pamětníka mohl být zaznamenán díky podpoře z dotace Statutárního města Jablonec nad Nisou v roce 2023.