Prof. RNDr., DrSc Tomáš Pačes

* 1937

  • „My jsme pak to začali dělat jako recesně vážně a ta zkratka ISBA to je moje zkratka, protože já jsem začal vydávat nebo psát takovej oběžník takovej časopis, jmenovalo se to Bulletin ISBA a ISBA je zkratka International Softball and Baseball Association a to je vyloženě recesní název a jsou zachovány ty bulletiny, kde jsme zveřejňovali jednak různý statistiky z našich utkání, jsou tam uvedený právě ty zápisy z toho, začali jsme dělat zápisy, kdo kolik měl oběhů. Hodnotili jsme jednotlivé hráče a to všechno jsem dával do tohohle toho bulletinu. Takže zkratka je ISBA je recesní a předcházely tomu dvě mužstva, která jsme si udělali a hráli jsme mezi sebou.“

  • „To bylo tak, že jsme se dívali do novin a tam jsme najednou viděli: ,George Voskovec staring’ v nějaké hře divadelní. A my jsme se znali s Werichem, moji rodiče a já jsem panu Werichovi napsal, jestli si myslí, že můžu jít za Voskovcem a třeba ho pozvat. A pan Werich mi napsal: ,No jasně, zajděte za ním, řekněte, že ho zvete na véču a že vám to doporučil Ferda Kokos z Prahy.‘ A já jsem teda, koupili jsme si lístky, šli jsme na to představení, Voskovec tam hrál hlavní roli. A o přestávce jsem za ním zašel a říkal jsem: ,Ferda Kokos z Prahy mě posílá, abych vás pozval na večeři.‘ A on se rozzářil, byl celý šťastný, protože se samozřejmě v Buffalu nudil hrozně. No a přišel k nám už po obědě a byl s námi celé odpoledne, až do večera. No a povídali jsme si o všem možném. No a on nám hrozně doporučoval, abychom tam zůstali. Říkal: ,Podívejte, když máte nějaký talent, tak ho musíte využít na plné pecky a prostě Amerika je země, kde právě talent se dá hrozně dobře zhodnotit.‘“

  • „Tak já jsem přijel z té exkurze a na tom kongresu bylo spousta kolegů z Ameriky a já jsem je pozval k nám domů a udělali jsme si mejdan na dvacátého prvního. A byli u nás a popíjeli jsme všechno, a dobré, a pak odjeli. A my jsme spali a slyšeli jsme nějaké rachoty, ale nic, v pořádku. Ráno jsme vzali se ženou auto, a že pojedeme z Pankráce, kde jsme bydleli, na techniku na Kulaťák. A teď jedeme a koukáme, že u obchodů stojí fronty. Říkali jsme si: ,Co se děje?‘ A teď jsme jeli a najednou, když jsem přejížděli most, tak proti nám jely tanky a já jsem zastavil a ptal jsem se tam někoho: ,Prosím vás, co se to děje?‘ A on brečel: ,Vy to nevíte?! Jsme okupovaní!‘ No, tak já koukal a nevěděl jsem co, ale vyjel jsem, takhle jsem míjel tanky, vjel jsem na Kulaťák. Ten byl plný tanků. Já jsem přišel na ten kongres a tam už to začali balit a řekli mi, co se děje. A co bylo zajímavé, že my jsme šli hrozit na ty tankisty tam a debatovat s nimi. A každý ústav, myslím si, tehdy měl vnitráka, který ho jako spravoval po téhleté stránce. A ten náš vnitrák byl takový výrazný tím, že byl úplně holohlavý, ne starý člověk. Načež já ho tam viděl, jak hrozí těm Rusákům, takže oni byli rafinovaní neuvěřitelně. No nic, ale ten kongres musel skončit a pro ty cizince oni povolili transport, takže museli odjet a chtěli odjet, ale spousta jich nadělalo spoustu fotografií z té okupace a ty potom od těch geologů vyšly v různých novinách po celém světě. A já jsem se šel na to nádraží rozloučit s těmi kamarády a musím říct, že nám tekly slzy, když odjížděli, protože jsme si mysleli, že se vidíme naposledy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha , 22.06.2021

    (audio)
    délka: 02:00:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 09.07.2021

    (audio)
    délka: 02:02:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Praha, 24.11.2021

    (audio)
    délka: 57:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jasně jsem se přiklonil k Americe

Na přelomu 50. a 60. let
Na přelomu 50. a 60. let
zdroj: archiv pamětníka

Tomáš Pačes se narodil 9. srpna 1937 v Praze. Po roce 1948 byl jeho otec propuštěn z pozice primáře na Bulovce a Tomáš nemohl kvůli kádrovému posudku na gymnázium. Po studiu na geologické průmyslovce získal práci na geologickém ústavu a doporučení na vysokou školu. V roce 1967 se mu podařilo vyjet na rok a půl studovat na americkou univerzitu Stanford a v roce 1970 na dva roky do New Yorku. Nebyl členem komunistické strany, ale díky speciálnímu postavení geologického ústavu mohl během normalizace celkem svobodně vyjíždět pracovně do ciziny. Od roku 1947 byl členem 5. přístavu vodních skautů, který vedl Jaroslav Novák-Braťka a s dalšími kamarády z oddílu stál v 60. letech u vzniku softbalové soutěže u nás a založení původně recesistické organizace International Softball and Baseball Association (ISBA).