„Oni měli hrozných věcí, jestli to měli nakradené nebo svoje, nevím. Potom, aby se toho zbavili, ona mně nechala nějaké věci na sebe. Taková holčina, byla starší než já, že už to nechce, že to nemůžou vozit. Tak mi nechala nějaké oblečení. Já jsem to nechtěla vzít, ale ona mi to přinesla, ať si to nechám. Párkrát jsme tam kamarádili, spali tady párkrát.“
„Bydleli jsme na dolním konci a škola byla nahoře. Našla se dokonce i Němka, která mě doprovázela vždycky sama od sebe. Protože některé německé děti – bylo jich jen málo – mi říkaly „Česká svině!“ Pokřikovaly na mě, to tak bylo. Ona mě doprovázela a říkala, abych se nezlobila. Říkala, abych přišla k nim. Ta první třída byla celkem snesitelná.“
„To bylo v roce 1916, tady jak byl dole MEZ, tak tam zaváděli tehdy mlýn a potřebovali tam pomocníky. Tak maminka, když nakojila doma, tak tam šla pomáhat uklízet po mletí. Udělala, co jí nařídili, dali jí peníze a šla domů k dětem. Uvařila nějakou polévku. A tak to bylo do té doby, než vyrostly. To bylo před válkou. Každý se snažil. Oni museli. Říkala, že brečela, když zamykala chleba do dřevěné skříňky, aby si děti samy nemohly ukrojit chleba.“
Alžběta Ohlídalová, rozená Šlesingrová, se narodila 7. srpna 1933 v Červené Vodě, tehdy Mährisch Rothwasser do prostých poměrů. Otec Jan Šlesingr (1884 - 1967) vypomáhal sedlákům, maminka Matylda (1892 - 1977) také pracovala a vedle toho se starala o svých sedm dětí. Kromě poslední Alžběty se jim narodil v roce 1910 Jan, 1911 Robert, 1916 Rudolf a Růžena, 1920 Josef a 1922 Karel. Šlesingrovi byli Češi a bydleli na výměnku u německé sedlácké rodiny Kobzových, kterým také pomáhali s různými pracemi. V roce 1939 nastoupila Alžběta do německé školy, kam chodila až do konce války. Česko-německé soužití v převážně německé obci prožívala jako poklidné. Měla převážně německé spolužáky a jedna německá spolužačka se dokonce Alžběty zastávala, když se jí někteří němečtí spolužáci posmívali. Když šli němečtí sousedé po válce do odsunu, vyprovázela je s pláčem. Po ukončení základní školy nastoupila v roce 1948 do Perly Červená Voda a pracovala tam až do odchodu do důchodu v roce 1987. V roce 1952 se provdala za Adolfa Ohlídala (1930 - 1991) a měli spolu tři děti, narozené v letech 1952, 1954 a 1957. Přestože celý život měla těžkou práci v textilu, viděla v ní smysluplnost. V roce 2021 byla v Léčebně dlouhodobě nemocných v Červené Vodě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
