„Naproti nám začal hořet barák. Na ulici, která vedla k lesu, hořel druhý barák. Jak začal hořet barák, tak jsme vyběhli, maminka s dvěma kluky uličkou, že nás někde vezmou do sklepa. Už jsme byli v uličce, a teď znovu palba. Museli jsme napravo, tam nebyl sklep. A nějaká paní: ,Pojďte sem k nám!‘ To byl baráček, jenom okýnka do ulice. A jak jel tank uličkou, tak tím tlakem... My jsme seděli u okýnka a to se vysypalo. Řinčelo to a bylo slyšet, jak ze střechy padá krytina. No to byla hrůza!“
„Začala kanonáda. Ale taková! Oni [němečtí vojáci] už viděli, že jsou tam Rusové, tak přijely tanky do Žebětína. Byl tam jeden, který dostal zásah – ten tam byl i po válce. Hořely baráky a střílelo se. Tatínek byl [doma] sám, neměli jsme sklep a museli jsme utíkat. Jak začala ta palba, tak na dvoře se sousedem byl dřevěný plot. A jak začala ta palba, tak kulky lítaly a my jsme byli na dvoře. Maminka: ,Kluci, pojďte dovnitř!‘ Jako kluk si pamatuju, že ty kulky [létaly] vedle nás – to jsme měli kliku! Zabořily se do plotu. Maminka nás táhla, a teď to začalo – strašná palba. Nevěděli jsme, kam máme vletět.“
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Stanislav Obrovský se narodil 15. června 1937 v Žebětíně (od 70. let městská část Brna) Marii a Adolfu Obrovským. V malém venkovském domku vyrůstal se starším bratrem Oldřichem. Za války se otec zapojil do protinacistické letákové činnosti, v odboji se angažoval i otcův bratr František. Na udání oba v roce 1943 sebrali příslušníci gestapa. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu v Kounicových kolejích otec doživotně trpěl vážnými zdravotními problémy. Stanislav Obrovský vzpomíná na hubené protektorátní časy, a především pak na závěrečné boje o Žebětín v dubnu 1945, které si vyžádaly desítky životů. Po válce se vyučil soustružníkem, pracoval v brněnském Zetoru a Izolačních závodech Brno (IZO), kde zažil i pád komunistické totality. Nikdy nevstoupil do komunistické strany. V roce 2024 žil v Brně.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
