Svatava Němcová

* 1931

  • „Nad přijíždějícími tanky jsme se radovali, mávali a najednou před námi zastavil vojenský gazík a vyskákalo z něj asi pět vojáků: ‚Tam je nahoře okno a my tam budeme bydlet.‘ A měli jsme je tady dva a půl měsíce. Mně bylo čtrnáct let a ještě jsem dostala slabý tyfus, tak vím, že jsem byla zamčená v pokoji a maminka se o mě bála. Ale byl tam jeden z těch vojínů, který chodil k mamince na oběd nebo na kus řeči: ‚Nebojte se, charajka,’ říkal, byl to Mongolec, krásný Anatol, takový vojáček, ‚nic se vám nestane, já to ochráním.‘ A byli tady asi do poloviny září. Zničili, co se zničit dalo, a že tam byl rámus a strašný binec, o tom nebudu mluvit.“

  • „Část, může se říct větší třetinu [trestu strávil otec] na Jáchymovsku, kam jsme jezdili na deseti- patnáctiminutové návštěvy v sobotu odpoledne jednou za půl roku, kdy měl tatínek povolenou návštěvu. Tak řešil, jestli maminku a mě, nebo maminku a bratra, nebo maminku a [svoji] sestru, prostě vždycky dvě osoby. V Horním Slavkově nás nechali nastoupit do autobusu, vystoupili jsme před věznicí, tam byl tatínek za zamřížovaným okénkem, akorát tak prstem jsme se mohli dotknout. Mluvte jen o věcech rodinných, absolutně ani se nesměl ptát na kamarády, prostě ta návštěva trvala deset minut.“

  • „Připravovaly jsme se na to [XI. všesokolský slet], nacvičovaly jsme v Milevsku. Bylo nás osmnáct dorostenek, ‚Kroužky’ se ta skladba jmenovala, a abychom tam nejely nepřipravené, tak byly ‚zábavné středy‘, pan ředitel školy Zeman nás zkoušel historii, sokolské písně, o minulosti Sokola a dělaly jsme ideové zkoušky. To byla jedna prověrka, další byla ve znalosti táborské župy, sestra Morozová nás přišla zhlédnout, jak jsme připraveny, a pak se jelo na pět dní. Nejkrásnější vzpomínky mám na průvod, kdy se provolávala sokolská hesla. Když se šlo kolem Gottwalda, tak se samozřejmě točila hlava jinam.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Milevsko, 17.05.2021

    (audio)
    délka: 01:12:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dar je žít bez ztráty paměti

Svatava Němcová, 1946
Svatava Němcová, 1946
zdroj: Archiv pamětnice

Svatava Němcová se narodila 25. února 1931 Jindřichu a Marii Čunátovým. Celý život prožila v Milevsku, odkud má i řadu vzpomínek na dobu druhé světové války. Později se zde provdala a vychovala dvě dcery. Její velkou láskou bylo cvičení v Sokole. Jako dorostenka se účastnila XI. všesokolského sletu, v Českých Budějovicích absolvovala Tyršovu školu pro cvičitelky a nakonec se stala náčelnicí. Cvičení spolu s vírou a pevnými rodinnými vztahy jí pomáhalo překonat těžká životní období. Když byl její otec odsouzen za velezradu na 15 let vězení, živila rodinu jako soustružnice. Po narození dvou dcer se jí podařilo získat pracovní místo v účtárně. I když byl otec v roce 1969 rehabilitován, rodinu provázela v době normalizace další omezení, například ohledně studia dcer. V roce 1980 pamětnice vážně onemocněla a do zaměstnání už se nemohla vrátit. Další roky svého života věnovala rodině a práci v Sokole. Za nejhezčí období svého života považuje dobu po sametové revoluci. V době natáčení stále žila v Milevsku.