Mgr. Karel Mráz

* 1936

  • „V Klatovech od léta, možná od pozdního jara 1989, začali vystupovat plzeňští vysokoškoláci, Klatováci, na náměstí u kašny. Tam se scházelo takových osm nebo deset lidí a začali číst různé projevy nakontaktované s pražským disentem. A teď se čekalo, co bude. Jestli policajti zasáhnou, nebo nezasáhnou. A kolem této kašny se začali rojit lidi. A když se vědělo, že tanky nevyjely, tak se to pak přeneslo na schody jezuitského kostela, a to už před sebou máte vlastně celé náměstí. A to náměstí se začalo plnit. Já jsem se od prvého září dostal do zaměstnání do Klatov, předtím jsem učil na těch učilištích v Plzni. Byl jsem rád, že už každý den nemusím dojíždět. A vzpomínám si, jako [by to bylo] dnes… Já jsem učil na takovém tom skrytém učilišti. Šel jsem právě domů kolem tělocvičny a proti mně šel pan Pikhart, jeden z těch deseti lidí, co chodili k fontáně na náměstí. A říká mi: ‚Pane Mráz, jdu za vámi. Víte, my, co se takhle scházíme, jsme samí mladí, nezkušení, vy jste v té politice už dělal, pojďte mezi nás. A já jsem si řekl: ‚No, to prostě nemůžete odmítnout...‘“

  • „Nás to postihlo tak, že maminka krátce před vyhlášením měnové reformy v červnu dostala deset tisíc, což byl na tu dobu celkem slušný peníz. [Dostala to] jako pojistku za zemřelého tátu Dobnera. On si začal tu pojistku platit a pak jsme ji zřejmě platili my. [Dne 8. dubna roku 1953] zemřel a poté přišly tyhle peníze, načež byla v červnu vyhlášena měnová reforma, kdy si člověk mohl v nějakém slušném poměru, tuším, vyměnit pět set korun. A to, co šlo nad [tuto částku], se měnilo jedna ku padesáti. Byla to tedy de facto znehodnocená měna. Maminku tudíž postihla tato finanční radost.“

  • „Ono těch ‚postižených‘ bylo hodně. A všichni to dávali do této školy, protože tam se nemohla pokazit mládež, když ta škola byla pro dospělé. Nás tam bylo asi pět ‚poškozených‘. Ta poškození byla trojího typu: vyloučen, vyškrtnut z komunistické strany a jiné. Ten, kdo byl vyloučen, tak neměl šanci, ten šel víceméně hned. Já jsem byl tedy nestraník samozřejmě. A tam se to tak vleklo a nevědělo se, zda budou vyhazovat, zda někoho vyhodí, nebo ne. Byl to nepříjemný tlak.“

  • „Na válku si vzpomínám. Tam se válčilo pořád. Pucali a pucali… Měli z toho radost, skoro bych řekl. My jsme se s tou válkou dostali do kontaktu už v tom roce 1940. Prali se především mezi sebou. Srbové, Chorvati, pravoslavní, katolíci, … Takže už v té Čapljině jsme zažili pouliční boje, kdy tam bojovali jedni proti druhým, tím myslím Jihoslované proti jiným Jihoslovanům. No a pak přišli Němci a byl klid. Pochopitelně, že. To se chvíli neválčilo, ale pak, když už jsme byli zabydleni v tom Dubrovníku, tak v roce 1940 Dalmácie okupačně připadla Itálii. Celé to dalmatské pobřeží spojené s Hitlerem Mussolini ovládl. A to byli takoví frajeři, ti Italové, chodili s karabinami v těch svých širokých kloboucích. Potom, když se poprali s Němci… Němci třikrát vystřelili a Chorvati se zhroutili a to dalmatské pobřeží bylo ovládáno Berlínem. Ale naštěstí, když pak partyzáni dobývali Jugoslávii, tak snad došlo k dohodě mezi Němci a těmi ozbrojenci, a Dubrovník byl ponechán jako otevřené město. Takže se střílelo všude kolem, ale hradby, historické město, bylo neporušené.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 07.10.2022

    (audio)
    délka: 02:08:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Já se tam vrátím

Karel Mráz při vyprávění v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Karel Mráz při vyprávění v rámci projektu Příběhy našich sousedů
zdroj: Příběhy našich sousedů

Karel Mráz se narodil 22. listopadu 1936 ve městě Kremnica na Slovensku, kde pracovali jeho rodiče pocházející z Klatov a okolí. Otec byl báňský inženýr Zbrojovky Brno. V roce 1940 se se ženou a dvěma dětmi přestěhoval do bývalé Jugoslávie, kde byly objeveny bauxitové doly a kde získal práci ředitele báňského úřadu. Předčasně však zemřel, a tak se vdova se dvěma dětmi vrátila zpátky do Klatov. Prázdné místo se pokusil nahradit Alois Emil Dobner, profesor Vysoké školy báňské v Ostravě, kterého si maminka vzala v roce 1947, načež se za ním přestěhovali do Ostravy. Alois Emil Dobner byl však odsouzen za vlastizradu ve vykonstruovaném politickém procesu a na následky věznění 8. dubna 1953 zemřel. Maminka v důsledku měnové reformy přišla o deset tisíc ze životní pojistky po zemřelém. Z Ostravy se vrátili do Klatov. Karel Mráz po maturitě roku 1956 nastoupil na Vysokou školu pedagogickou v Plzni, kde studoval obor český jazyk a dějepis. Po absolutoriu v roce 1960 nastoupil dvouletou vojenskou službu ve Zvolenu, kde připravoval důstojníky k maturitě z českého jazyka. Dne 1. září 1962 začal vyučovat na Střední zemědělské škole technické v Klatovech. Okupaci vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna roku 1968 zažil u příbuzných v Praze. V roce 1973 musel kvůli členství v Klubu angažovaných nestraníků opustit školu i Klatovy. Učil v Sokolově, Karlových Varech a v Plzni. Ještě před rokem 1989 se mohl vrátit do Klatov, kde spoluzakládal Občanské fórum. Roku 1990 byl zvolen zastupitelem Klatov, v letech 1995–2006 byl starostou Klatov. V době natáčení žil v Klatovech se svou ženou Věrou, se kterou vychoval dceru Sylvu a nadále se zajímal o politické dění.