„Každé umění je nejednoznačné, protože umění je vytvářeno tak, abys mohl interpretovat to, co máš v mozku, to co jsi schopný vidět. Umělec má ale kodex a svobodu dělat to, co si myslí, cítí a jak má, a který nerad převléká kabát. Ale v té době ne, nemohli jste vystavovat své práce ve Francii ani v Japonsku. Specialista na vaši práci udělat rozruch v hotelu s vaší prací. Ale jak se to změnilo. Jak se časy mění.“
„Nepracuji, abych získal publicitu. Pracuji, protože mám duchovní potřebu dělat věci, proto to dělám, ne kvůli rozhovoru, ani pro ceny. Pracuji, abych měl dobrý pocit z toho, co dělám a co mám na mysli. Říká se, ale vy jste umělec. Ne, nejsem umělec, nedělám ze sebe umělce. Považuji se za muže s velkou vůlí, schopného dělat v každém okamžiku svého života to, co dělám.“
„A tak jsem začal s proměnou mé práce. Ale po šesti měsících tohoto šílenství, už na ranči [v domě] mé matky, se sem dál nevešly věci, které jsem měl. Byla to nepřetržitá a rychlá výroba. Takže jsem vzal a naplnil chodbu mojí matky figurami, a když přišla návštěva, musela je vyhodit na zahradu, aby si lidé mohli sednout. Občas jsem zaplnil matčiny postele, nemohla si lehnout a odpočívat, protože i rodina se rozrůstala.“
„Můj táta byl dobytek. Můj táta byl alkoholik a blázen a jedinou věc, kterou jsem po něm zdědil, je odvaha a koule a vůle. Alkohol ne, alkohol nepiju. Když musíte pít alkohol, pijte, ale já ne, jsem alergický, protože jsem se zařekl, že nemůžu být jako on. Po předcích se dědí to dobré, ale ne to špatné. Vzal mě jako návnadu, kterou má máma sledovat. Vzal mě na místo, kde žijí někteří moji strýcové, které se jmenuje Jardín de Monte Ruz, kterému velel Raúl a schoval mě pod keř guao [endemická rostlina na Kubě]. Guao je jedovatá rostlina, její vůně tě nakopává už z dálky.“
Ramón Moya Hernández se narodil 31. srpna 1948 v San Luis de Potosí v provincii Guantánamo. Vyrůstal v rozpadající se rodině, jelikož jeho otec byl alkoholik a matka v domácnosti. Vždy byl rád v kontaktu s přírodou, a proto od mala vykonával úkoly typické pro kubánského rolníka, jako například sázení, sběr dřeva na zátop a další. Byl součástí Mladické základny zemědělské techniky podobné Vojenské jednotce produkční pomoci UMAP [Unidades Militares de Ayuda a la Producción], a také se přidal do řad Mladické základny století [Columna juvenil del Centenario], která ho vyslala do Bayamo sázet cukrovou třtinu. Kvůli jeho hyperaktivitě, vášni pro umění a jedinečnému způsobu, jakým umění vyjadřuje, si dnes mnoho lidí myslí, že má psychické problémy. Byl oceněn na různých kubánských i zahraničních uměleckých výstavách. V roce 2021 žil v Guantánamu na Kubě, místě, kde se narodil a rozvíjel své unikátní umění.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
