Josef Merhaut

* 1959  

  • "Přišel jsem na práci a na velkých dveří byl napsán papír: 'Nechoďte na práci, Ceausesco padl, budeme svobodní!' To jsme přečetli. Kolem šel inženýr, viděl papír a strhnul ho. Všichni jsme se radovali, byla velká radost, nikdo nevěděl, co nás čeká. V Moldavě, ve městě, chodili s megafonem a už se křičelo, organizovalo nové vedení a tak dále...Ani jsem nestihl ten den dojít domů, až po dvanácté hodině. Místo abych přišel ve čtyři, přišel jsem ve dvanáct v noci a všude se slavilo. Všude se pálily dokumenty, to mě nejvíc mrzelo, že nějaký blbec vlezl do knihovny a spálil všechny dokumenty o knihovně. Když jsem to převzal tak nic jsem nenašel, ani o kulturáku ani o knihovně. Spálili to venku před budovou. Všude se pálily dokumenty a komunistické knížky. Byla to radost, ale není to dnes takové, jak jsme si mysleli."

  • "I můj táta s tím měl problém, protože mu zakázali, aby hrával na zábavách. Udržoval zábavy a svatby třicet roků. Přišel milicant, pamatuji si to jako malý kluk, měl vysoké černé boty a pravítko, kterým se plácal. Tam tátovi tloukli do hlavy, že ho s tím zničí, když se neupíše do družstva, aby se udělal i komunistou a zapsal do komunistické strany. Tolik na něho tlačili, až ho nenechali a jednu dobu nehrál. A nakonec mu nedovolili, aby si koupil dřevo pro zimní dobu. Až ho do toho svedli a musel se zapsat. A pak měl klid. Pořád si s nimi nadával, nesnášel je, vyčítal jim. Ale byl tam zapsaný a měl klid, už ho do ničeho netlačili."

  • "Má žena o tom vypráví, že, když byla ve škole, u ní to bylo ještě horší. Na mojí dobu to bylo špatný, ale u ní ještě víc, je o sedm let mladší. Byla mše svatá za jejího tátu, umřel brzxy, když měla asi čtrnáct. Šla zahradami do kosetela a nějaká bába sousedka jí viděla a práskla ji. U ní bydlely učitelky. Druhý den jí učitelka sešlehala, našupala jí klackem, proč šla do kostela. A mezitím se stalo, že jí prasklo slepé střevo. Odjela do nemocnice, ne z toho, že jí našupala, ale prostě se to tak stalo. A když přišla do nemocnice na operaci, doktoři viděli, že je sešupaná. Ptali se jí proč. Všichni se báli a nechtěla říct. Nakonec řekla, že jí to udělala učitelka."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Svatá Helena, Rumunsko, 20.10.2021

    (audio)
    délka: 01:18:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Milicant tátovi tloukl do hlavy, že ho zničí

Josef Merhaut, r. 1978
Josef Merhaut, r. 1978
zdroj: archiv pamětníka

Josef Merhaut se narodil 7. března 1959 v Gerníku, české vesnici v rumunském Banátu. Jeho předci sem přišli údajně ze Zdic na Berounsku ve druhé polovině dvacátých let 19. století. Krom práci na polích a v lese se předci věnovali také muzice. Pamětníkův otec Josef Merhaut st. byl místním knihovníkem, harmonikářem a roky odolával nátlaku místních komunistických činitelů. Odmítal vstup jak do komunistické strany, tak do zemědělského družstva. Vyhrožovali mu zničením, zakázali mu vystupovat po muzikách, a když nepomohlo ani to, odepřeli mu odkoupení dřeva na zimu. Na přání otce pamětník absolvoval roku 1977 střední železniční školu v Temešváru a posléze obdržel povolávací rozkaz k povinné vojenské službě, během které střežil objekt rafinérie nedaleko města Konstance. V závěru své služby byli prý všichni vojáci nuceni vstoupit do komunistické strany Rumunska. Pamětník se oženil ve 25 letech, jeho manželku Marii v dětství fyzicky napadla rumunská učitelka proto, že se měla účastnit mše svaté. Josef Merhaut pracoval od začátku 80. let v nedalekých dolech v Nové Moldavě jako mechanik. Více jak třicet let, od začátku roku 1990, je v Gerníku zaměstnán jako pracovník knihovny a správce kulturního domu (říjen 2021).