Marie Mayerová

* 1932

  • „Já, když sem byla v tem zastupitelstvu, tak sa chodilo brigádnicky dělat kanalizace. Moselo sa kopat zadarmo, všecko zadarmo. V našich chalúpkách to nebylo naplánované, tak sem mosela sehnat chlapů, můj manžel první mosel nastúpnút a kopali si to sami. A mělo byt poslední Božské Srdce s průvodem. Už to bylo zakázané, už v Terezově nesměl byt žádný průvod a zakázané. A já jsem sa ti odvážila a víš, kam sem šla? Na ÚV KSČ a tam moji kámoši, tady sme seděli spolem na radnici a já dodneskaj nevím, jak sa to stalo. Bylas nekdy na ÚV KSČ? To bylo jak, ale no palác, ale než jsi tam vešla, tam byly zábrany, to měly tam železné. To ti bylo, jak dyž ideš do hárešta za temato, za vězňama. Esli mňa možú pustit dál. Do prvního patra mňa vyvézli. Já říkám: 'Kluci, vy mňa teda tak serete. Tak jak já možu žádat po tych lidech, aby dělali brigádu a zadarmo, dyž jim nechceme povolit tyto…jestli vy nepovolíte ten průvod, tak ti lidi to nebudú dělat.' Do včilku nevím, naráz došlo povolení, nikdo podepsaný a průvod, poslední průvod. A to mňa mrzí, že nemám z teho fotku a zápis, že sem si to nedala do zápisu. Poslední průvod Božského Srdce v Terezově.“

  • „V roce 1949 začínajú v dědinách přesvědčovací akce pro vstup do JZD. No, to sa tam dali chytrolíni. Pracující v průmyslových závodech pochopili, že stroje, které rolníkům budou ulehčovat práci, budou výkonnější, budou lépe pracovat na scelených polích než malých políčkách. Zpočátku lidé na vesnici měli více obav než jasného přesvědčování. Dne 13. listopadu 1950 byla v Terezíně ustavující schůze přípravného výboru. Ostatní zemědělci byli stále přesvědčováni o výhodách společného hospodaření. Všichni občané pak vstoupili do JZD. Terezín byl první obcí na okresu Hodonín, kde všichni občané byli v JZD. 102 členů. 4. října toho roku se provádělo slavnostní rozorání a příprava pro velký osev v honech. Ihned se začalo s přípravou stavby kravína. Vlivem různých politických událostí v roce 1953, všichni družstevníci podali odhlášku z družstva a družstvo se rozpadlo.“

  • „Protože on byl řezník a měli s sebou takového strašně velikého psa a já jsem se teho psa tenkrát tak strašně bála, já jsem šla pro polénka a já jsem teho psa tak trochu jak když pohladila. A on raf ňa tady (na tváři) a to mě úplně obrátil. To bylo těsně ve válku, vlastně, takže čtyřicet pět už. Tři děvčata mě tady vzaly, zavázaly mně to šátkem a silnica plná Němců, tak jsme šly tady po štrece. Včil ten Tonda, ten bratranec na teho Špalka a říká: 'Vy ste doktor? Vy ste doktor? Poďte a zašite jí to.' Tak on mně to udělal, enom tak mně to zašil takovýma třema štychama a pryč. No, enomže ono mně to potom začalo tak jak když aj trochu hnisat, tak sme potom ten deň eště, tak mě tam vezli, že aby mně to tam někdo vyčistil. Byl tam nejaký Moravec, ale ten byl napitý, vůbec se s ním nedalo mluvit. Tak my jsme tam přespali tú noc a zrovna tú noc tam bombardovali Mutěnice. A tak jsme s tej húry slezli a počkali jsme, až to přejde, no a potom jsme nakonec došli na druhý den na Čejč a zvěrolékař mně vytahoval štychy a čistil, protože jsem to měla zahnisané. Jenomže jsem to měla očířené a za rok jsem šla na plastiku do Prahy a doktor Burian, nejlepší plastik, mně to pěkně potentoval. Ale dyž to oddělal, rozřezal, tak já jsem cítila tak teho psa.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Terezín, 20.03.2019

    (audio)
    délka: 02:03:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Terezín, 26.03.2019

    (audio)
    délka: 01:25:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měla jsem veliké štěstí

Marie, školní věk
Marie, školní věk
zdroj: archiv pamětnice

Marie Mayerová se narodila 3. dubna 1932 v Terezíně na Hodonínsku. V době války měla rodina v domě v nájmu manželský pár z Hodonína. Jejich velký pes Marii pokousal tvář, dva dny trvalo, než dívku pořádně ošetřili. Krajem už procházela fronta, lékaři nebyli dostupní. V roce 1946 prodělala Marie plastickou operaci v Praze u prof. Františka Buriana. V roce 1951 se provdala za Františka Mayera, spolu vychovali tři syny. Krátce po svatbě začala pracovat v JZD (Jednotné zemědělské družstvo) v živočišné výrobě. Od roku 1960 byla v zastupitelstvu za Československou stranu lidovou, byla zvolena také do představenstva družstva a předsedkyní sociální komise. Z její iniciativy vznikla setkání s důchodci. V roce 1971 tragicky zahynul syn Mirek. Marie se pustila do malování keramiky. V roce 2002 nastoupil vnuk Robert do kláštera k minoritům, Marie podporovala vnuka ve studiích, pěstovala zeleninu pro klášter a pomáhala organizovat primici, první mši svatou Roberta v Čejči. V únoru 2016 Robert tragicky zahynul. V témže roce vyšla kniha Děcka, valíme do nebe, do které Marie významně přispěla svými vzpomínkami a postřehy zapsanými v rodinné kronice.