Zdeněk Marek

* 1929

  • „Retribučáci tam ještě byli. To si pomatuju. [Jak jste s nimi vycházeli?] Vycházeli jsme s nimi velice dobře. Ti byli daleko lepší jak naši. Oni byli také zavřeni. Akorát nám říkali: ,My jsme vám radili dobře, co to je komunista.‘“

  • „Ve Wiesbadenu jsem sloužil na letišti u Američanů, pak ve Fürstenfeldbrucku, to bylo jejich největší letiště. Tam měli ta bojová letadla, to bylo hrozné, když jely do vzduchu. Já jsem tam sloužil, to kolikrát člověk ohluchl. Oni byli na všechno připraveni. Těch si vážím, to byli lidi.“

  • „Pořád mě přemlouvali. Byl tam za hranicemi německý baráček. Pořád chtěli, abych pro ně udělal nějakou službu. Mně vletělo něco do hlavy a říkal jsem si v duchu: ,Já vám dám službu.‘ On to byl nějaký šéf kontrarozvědky, povídám: ,Beze všeho, udělám, když půjdete vy se mnou.‘ To couvl, říkal: ,To já nemůžu.‘ Tak já říkám: ,Tak já taky nemůžu.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Deštné v Orlických horách, 24.11.2013

    (audio)
    délka: 01:39:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na útěky jsem byl jako cvičený

Zdeněk Marek
Zdeněk Marek
zdroj: Pamět národa - Archiv

Zdeněk Marek se narodil 26. června 1929 v obci Valča na Slovensku. Jeho otec pracoval na dráze, matka brzy zemřela na rakovinu a rodina se přestěhovala do Nymburka. Otec však spáchal sebevraždu kvůli nepravdivému obvinění ze zpronevěry a o Zdeňka se pak starali jeho starší sourozenci. V roce 1945 přijel do Čech Zdeňkův bratr, který se během nuceného nasazení v Německu seznámil s Belgičankou, oženil se s ní a odjel s ní do Belgie. Zdeňka vybízel, aby s ním odešel do Belgie, což on skutečně udělal. Nějakou dobu žil u bratra, pak odešel do Německa, kde si našel práci při ostraze letišť americké armády. Američané jej vycvičili a Zdeněk několikrát přešel československo-německou hranici poblíž Domažlic. Pro Američany měl v Československu získávat nové spolupracovníky. Nakonec u něho zvítězil stesk po domově, a tak se rozhodl využít nabídky beztrestného návratu pro emigranty. Vrátil se, ale na letišti v Praze byl zatčen a v následném procesu odsouzen za špionáž k pěti letům vězení. Vězněn byl ve Svatoňovicích u Trutnova, Kartouzech, Vinařicích a v uranovém dole v Jáchymově. Z Vinařic se pokusil uprchnout a k trestu dostal další dva roky vězení. Nakonec byl podmínečně propuštěn a odešel pracovat do uhelného dolu v Litvínově. Zde se seznámil se svojí budoucí manželkou Annou. Společně zakotvili v Deštném v Orlických horách, kde pak pamětník až do odchodu do důchodu pracoval jako lesní dělník.