ČSR muselo podstoupit Maďarsku část Slovenska a Podkapatské Rusi
Dohoda o podstoupení československého území Maďarsku byla přijata 2. listopadu 1938 ve Vídni na závěr arbitrážního jednání o maďarsko-československé hranici. Vídeňská arbitráž byla přímým důsledkem mnichovské dohody, která obsahovala dodatek o řešení problému polské a maďarské menšiny v Československu.
Na základě abritrážního rozhodnutí, podepsaného zástupci Německa (Joachim von Ribbentrop), Itálie (Galeazzo Ciano), Maďarského království (Kálmán Kánya) a Československa (ministr zahraničí druhé republiky František Chvalkovský), musel společný stát Čechů a Slováků ve dnech 5.–10. listopadu 1938 odstoupit horthyovskému Maďarskému království značnou část území jižního a východního Slovenska, kterou získal roku 1920 v důsledku Trianonské smlouvy, a také jihozápadní část Podkarpatské Rusi (celkem 11 927 km² s více než miliónem maďarských obyvatel).
„Zažil jsem bolestné dny vídeňské arbitráže. V šesté třídě gymnázia jsme museli vše přerušit, protože Mukačevo bylo bez našeho vědomí a souhlasu odděleno od Československa. Stihl nás osud pozdějších sudetských Němců, i my jsme byli svým způsobem vyhoštěni,“ vzpomínal pro Paměť národa Ivan Ljavinec, který se narodil se v roce 1923 ve Volovci na bývalé Uherské Ukrajině, začleněné v roce 1920 do Československé republiky jako Podkarpatská Rus.
Na situaci v Mukačevě vzpomínal také Štěpán Antonij: „My jsme byli donuceni ve škole v Mukačevě zúčastňovat se mládežnických akcí, říkalo se tomu Levente, ale my jsme to odmítali, protože to bylo promaďarské, a většina mladých lidí začala odcházet přes hranice.“
Na území SSSR utekl i on, ale byl Sověty zatčen a poslán do gulagu. Pracoval na stavbě železniční trati z Kotlasu do Vorkuty a v roce 1943 se připojil k československému armádnímu sboru tvořeném v Buzuluku.
Vídeňská arbitráž znamenala zásadní zlom i v životě Viery Gordonové. V důsledku arbitráže bylo k Maďarsku připojeno její rodné město Lučenec a její židovská rodina okamžitě pocítila, že patří do „zvláštní“ skupiny obyvatel. Narodila se v roce 1923 v rodině obchodníka, a i když byla Židovka a chodila do maďarské školy, do roku 1938 se v Československu nesetkala s náboženskou, ani národnostní nenávistí.
„Poprvé v životě jsem slyšela nadávat na Židy, když přišli Maďaři. Nějaký seminarista z protestantského ústavu měl slavnostní řeč na balkóně a začal nadávat na Židy. Byl to tehdy hrozný šok,“ uvedla pro Paměť národa Viera Gordonová.
