Jaroslav Macoun

„Ten byl možná politicky na vyšší úrovni. Nebo starší rozumově. Takže ten si řekl, že v tomhle státě žít nechce, že se mu tady nelíbí. Tak se sebral, vzal si mapu a dva pytlíky pepře a odjel do Chebu. Pepř, tušíte na co? Takže vystoupil na nádraží. Samozřejmě kdo vystoupil z nádraží v Chebu, tak už o něm všichni hned věděli. Kór o klukovi s baťohem. Takže zalezl někam do lesíka a začal šířit pepř, aby ho nevystopovali ty vlčáci, od těch pohraničníků. Za chvilku ho měli, on vylezl někam na strom, tak ať sleze dolů. Zdrhal s papírovou mapou Německa, slovníkem němčiny a měl ten pepř. Čapli ho, přivázali na služebně k topení, zatáhly se mu náramky. Možná se přiznal k víc pivům než já, podle mě taky dostal profackováno. To byl větší přestupek než mých pár pivek, které jsem ani neměl, ale věděli, že to asi praktikujeme. Takže ten si to zažil možná z téhle části trošku ostřejší.“

„K tomuhle já jsem úplně nečuchl. Jak říkám, nejblíž jsem k tomu byl právě v tom, když se podepisovalo Několik vět, nebo jestli to byla Charta, tak taky popravdě nevím. Ale já byl šestnáctiletý prcek, tak mě k tomu ani nechtěli. Oni tam chtěli už rozumné dospělé lidi. Já tam byl se vyblbnout na big beatu. Ale vím, že se to dělo, a byl jsem v komunitě lidí, kteří to neměli rádi. My jsme měli rádi hlavně muziku a jenom za tu muziku jsem byl potíraný, že bych tohle neměl, támhleto bych neměl. Ale neměl jsem vyhraněný názor ohledně politiky, že bych chtěl, já nevím, větší práva za hnutí žen, nebo něco, co oni potírali. Já měl spíš to kulturní hledisko.“