Žofie Machničová

* 1922  

  • „Když manžel přijel do Čech, tak se poprvé oženil a měl s manželkou dvě děti. Jeho manželka byla z Terezína. Já jsem se za něj vdala podruhé a tak jsme žili.“ – „Říkala jste, že on byl také z Podkarpatské Rusi.“ – „Ano. Byl z Lutové, Ljuta. To je ve Vysokoberezňanském okrese. Tam už nevedou žádné cesty, tamtudy přecházeli do Ruska. Můj manžel byl důstojník, on sebral kluky, když bylo potřeba bránit Československo, tak sebral sedmadvacet kluků a šel do Ruska přes hory a lesy. Stalin je tam zavřel a hromada jich tam přišla o život. Když se potom vraceli, tak jich už polovička byla pryč.“

  • „Zaplaťpánbůh, přežili jsme to všechno. Dneska už by kluci nešli nasazovat krky za vlast tolik, jako nasazovali.“ – „Co říkal váš manžel na to, když tady byli zpátky Rusové [v roce 1968], jak to prožíval?“ – „Šel s nimi promluvit, aby neblbli, že on ve válce byl a co prožil, co umřelo lidí a tak dále. Pak promluvili a odešli. Protože věděl, co je válka.“

  • „Co pro vás znamená půda?“ – „Že když mám půdu, mám bramboru. Čerstvou. Jakou si vsadím, takovou vykopu. Bez půdy nemůžete žít. Ona za vámi přijde sama. Ať zasadíte strom, stromek, nebo rybíz, ale všechno za vámi poleze. Držte se půdy. Přitom můžete mít jinou práci, ale když budete mít tohle jako druhé, spojíte to. Jste mladí, budete unavení, ale z toho je radost. Když budete mít zvířata, nadojíte a budete mít sýr, mléko, budete mít tvaroh, všechno. Proto se lidé s vesnicí nemůžou rozloučit, to poznáte časem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 26.03.2018

    (audio)
    délka: 01:48:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Držte se půdy. Když máte půdu, máte bramboru

Žofie Machničová 2018
Žofie Machničová 2018
zdroj: natáčení ED

Žofie Machničová se narodila v roce 1922 v obci Zavydovo, okres Mukačevo, na tehdejší Podkarpatské Rusi. Byla nejmladší z osmi sourozenců. V pěti letech jí zemřel otec. Po ukončení povinné školní docházky odjela v roce 1937 do Československa. Spolu se sestrou a později sama pracovala na statcích v Dohalicích a v Barchově ve východních Čechách. Po válce se vdala a spolu s manželem pracovala v zemědělství, nejdříve na vlastním statku a později v zemědělském družstvu. Od roku 1960 byla zaměstnaná u Československých státních drah jako hradlařka. V roce 1980, po odchodu do penze, se přestěhovala do Prahy za svým druhým manželem Vasilem Machničem, veteránem z bojů na východní frontě. Manžel zemřel v roce 1989. Od roku 2017 žije Žofie Machničová v domově pro válečné veterány v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.