„Jiří Hájek byl strašně zajímavý člověk. Když jsme byli v Norsku a on měl ten projev, tak jsem se s ním setkala poprvé. Měl s sebou červené víno z Čech. A já mu říkala, to nepij, to nepij. A on byl strašně laskavý a taky gentleman. Moje matka si ho úplně zamilovala. Radovala se, že mluví italsky a je takový gentleman. A pak měl ten projev v norštině, v Nobelově institutu. A nebylo mu moc rozumět. Protože mluvil norštinou trochu s německou gramatikou a způsobem, kterým se mluvilo v čtyřicátém pátém roce.“
„My jsme se potkali na večeři u známých, které já jsem neznala, já jsem tam byla s kamarádem. Bylo to u jednoho architekta, který se jmenuje Arvid. On udělal krásnou večeři pro všechny přátele, kteří mohli přijít. Tradiční, předvánoční. A tam seděl Jan. (…) Já jsem neporozuměla, že nebyl Nor. Zeptala jsem se, jak se jmenuje. Řekl Jan. Jahn? Ne Jan, řekl. S krásným úsměvem. Tak jsem na něj byla trošku zvědavá. Protože nebyl Nor.“
„On se tam dostal, protože jeho táta byl Jiří Hájek. A on měl hodně kontaktů, když seděl ve vazbě během války v Německu. (…) Ve vězení, ano. A tam byli Norové a například taky intelektuálové a žurnalisti, které zatkli a poslali do Německa. A tam se učil norštinu například, tam se učil také italštinu. A seznámil se se zajímavými spoluvězni. A měl zájem o jazyky, mluvil plynule aspoň šesti jazyky, byl úžasný. A když Jan, když dodělal gympl, začal kreslit u nějakých výtvarníků a zajímal se o architekturu, kulturu a všechno. Hodně toho uměl. Ale nemohl tady studovat na vysoké škole. Zkoušel to tři roky a vždycky mu řekli ne. (…) A pak rodiče řekli, že se musí pokusit, aby se dostal z Čech ven a studoval někde jinde. Jeho táta měl kontakty v Rakousku, ve Vídni a taky v Oslu, v Norsku. A já vím, že Frode Bakken, protože on byl aktivní v té Nadaci Charty 77, tak s Konůpkem a dalšími lidmi měli zájem pomoci Janovi do Norska. Kontaktovali politiky, taky ministerstvo zahraničí. V Norsku všichni zkoušeli pomoct. Myslím, že to trvalo asi rok. Chtěli, aby Jan nemusel uprchnout, a mohl vycestovat z Čech přes hranici nikoli nelegálně.“
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Katrine Lundgren se narodila 15. února 1956 v Miláně italské matce a norskému otci. Vyrůstala v Oslu a stejně jako matka byla katolického vyznání. Roku 1981 vystudovala na vysoké škole ergoterapii, pracovala na školách i v centrech pro fyzicky postižené děti. Roku 1988 poznala budoucího manžela Jana Hájka, českého studenta architektury, emigranta do Norska a syna někdejšího československého ministra zahraničí, protagonisty pražského jara a mluvčího Charty 77, Jiřího Hájka. Jan se do Norska dostal díky vazbám Jiřího na někdejší norské spoluvězně z nacistického pracovního tábora. Jako syn svého otce nesměl v ČSSR studovat vysokou školu. Proto mu aktivisté okolo Františka Janoucha a Frodeho Bakkena zařídili přijetí na školu v Oslu a také mu vyjednali možnost vycestovat. Krátce po setkání Katrine a Jana přišel pád železné opony a rozklad komunistického režimu. Po sametové revoluci žila rodina krátce ve Vídni a potom chvíli v Praze, do roku 2001 pak pobývali znovu v Oslu. Poté se opět přestěhovali do Prahy, kde žije Katrine Lundgren dodnes. Její manžel Jan zemřel v prosinci 2022 po dlouhé nemoci. Jeho osudu, stejně jako historii skandinávské pomoci Chartě 77 a československému disentu, se v lednu 2023 věnovala veřejná debata Pomoc ze severu, kterou organizovalo Post Bellum v Knihovně Václava Havla. Jedním z hlavních hostů byla i Katrine Lundgren.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
