„My jsme emigrovali, přijeli jsme na hranici a odtamtud nás odpravili zpátky, že je tatínek Ukrajinec. Tak jsme se nedostali do Čech. [A vy už jste byli ve vlaku nastoupení?] Byli jsme už ve vlaku nastoupení, všechno. Museli jsme se vrátit. I za tatínka. [A tady jste nechali i obydlí?] To taky Češi, co odtud vyjížděli, všechno nechávali a tam dostávali bydlení. V Litoměřicích a kde byli Němci. Německé Sudety. Tam dostávali byty.“
„Končila jsem dubenskou školu, pedučiliště, učitelka, a potom jsem byla, poslali mě na Police. Tak jsem dva roky na Police bydlela, pracovala jsem. Potom jsem se dostala do Rovna [též Rivne – pozn. aut.], bydlela jsem v Rovně. Potom jsem se vdala. No tak, na tom všechno.“
„Já jsem tady chodila do školy, maminka tady taky chodila do školy. Tak učila českou, polskou a ještě nevím, jaké movy učila. Češtinu dobře učila, ale polštinu taky, bo po polsky četla všechny knížky. I mluvila. Tady jedna ženská dostávala psaní z Polska, tak jí to přinášela a maminka to všechno četla a překládala. Maminka se dobře učila.“
„Já jsem se narodila v Mirohošti v roce 1940. Tatínek dělal v Dubně. [A jméno teda Nina Luc?] Nina Sidorkevič, rodiče byli Sidorkevič. To už jsem po manželovi Luc. Maminka byla Helena Cinertová. Oni [předci – pozn. aut.] přijeli sem i tady byl les, na tom lese oni všechno vykorčovali i stavěli domeček.“
„Když už Češi odjeli, tak slavilo se, ale už jich tolik tady nebylo. Už bylo méně lidí, ale všechno jedno, jedni ke druhému se sbírali, hráli karty, tisíc, duraka, jak se jmenuje po rusky. Sbírali se, Nina Bilijenková s manželem přicházela, Kurásová přicházela, tak se tady i hádali za karty, když hráli tisíc jedna. Bylo veselo. Potom například, když zabili prase, tak byl smažák. A po těch kartách smažák probuvali do dáči. Takové to bylo.“
Nina Luc, rozená Sidorkevič, se narodila 9. února 1940 v obci Mirohošť na Volyni v tehdejším Sovětském svazu. Obec byla česko-ukrajinská a stejně složená byla i rodina Sidorkevičových - tatínek byl Ukrajinec a maminka Češka. Pamětnice měla ještě mladšího bratra Josefa. V roce 1947 se připravovala reemigrace volyňských Čechů a do Československa chtěla odjet také rodina Sidorkevičových. Dokonce již byli před československými hranicemi, ale kvůli tatínkově národnosti jim bylo zabráněno reemigrovat. Nina Luc poté vystudovala desetiletou školu v Mirohošti a docházela na pedagogickou školu v Dubně. Pracovala jako učitelka na Polici a poté učila v Rivne. Vdala se za přesídlence z Polska. V současnosti žije v obci Mirohošť a v Rivne.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
