Josef Lněnička

* 1930

  • „Jezdil tam újezdní tajemník, který se jmenoval Kroulík. Ten chtěl zakládat družstvo. Nikdo to nechtěl. Sám jsem byl svědkem toho, jak se lidi v hospodě v sousedství proti tomu bouřili. Bránili se. Pak jsem se stal ještě svědkem dalšího: Kroulík přišel do obchodu, kde zrovna byla ještě nějaká paní Malšová z Hráze. A ta na něj hned vyjela: ,Pane Kroulík, já vám něco musím říct. Vy jste nám předepsal takový strašný dodávky státu, že to není možný! Dvacet metráků brambor a k tomu maso máme dodávat... To si zas uděláme díru do brambor!‘ A on jí povídá: ,Berte to z kraje.‘ To je zaprotokolovaný u soudu. To už se psal květen 1949. A paní Malšová pokračovala: ,No, ale my chceme taky žít, vykrmit si prasátko! Copak mu mám dávat?‘ A on jí na to povídá: ,Kupujte mu rohlíky.‘ Ještě tam byli dva kluci, co to slyšeli. No tak to jsem si říkal: ,Počkej, ty dědku, já ti něco předvedu.‘ Měl jsem pistoli devítku, maďarský výroby. Tak si povídám: ,Tebe vyděsíme, že do Budislavi jen tak nepáchneš.‘ On jel beze světla (na kole) z Budislavi z nějaký schůze (stejně nikde nepochodil). Nejdříve jsem ho nechal dlouho přejet, abych mu náhodou něco neudělal, a pak jsem za ním vypálil.“

  • „Jeden leták jsme pak dali komunistům do skříňky. Ten kamarád, jmenoval se Dočkal, ten povídá: ,Počkej, něco jim ukážeme.‘ (...) Leták jsme dali za sklo a on rozplác zámek, aby to nešlo otevřít. Bylo úterý, byl to konec nějakého náboženského období a slavily se nějaké ostatky. O půlnoci šla nějaká parta z hospody a uviděli skříňku s letákem a ještě se pod tím několik chlapů vykadilo. A dopadlo to tak, že jsem to potom u soudu odnes já. Ale my jsme to neudělali. No, ale když jsme to tam dávali, šel okolo bratranec toho Dočkala, nějakej Jaroslav Melša. A potom byl taky souzenej. Za neoznámení trestnýho činu dostal tři roky.“

  • „Kněze taky zkoušeli. Třeba: ,Jak vy se jmenujete?‘ - ,Hynek.‘ - ,Co jste v civilu?‘ - ,Kněz, na Svatý Hoře u Příbrami.‘ - ,Co vy jste tam dělal při návštěvě, nějaký klikyháky, nebo co?‘ - ,Pane náčelníku, já jsem dával jenom požehnání příbuzným.‘ - ,Všechno je zakázaný, tady jste na Borech!!!‘ Ale kdo napsal, že je na Borech, dostal disciplinární trest. To, že seš na Borech, to se nesmělo vůbec psát.“

  • „Po únoru ke mně chodila parta vesnickejch kluků a děvčat. Takhle jednou přišel Mirek Hladík a povídá: ,Pepku, já poslouchám Londýn a jiný stanice. Ameriku a tak. A tam říkaj, že lidi, zejména skauti, mají zakládat takzvaný protikomunistický buňky. Skupinky. Měli bychom taky něco založit. Já řeknu klukům. A kohopak do toho dáme?‘ Tak jsme to měli rychle: Tmeje, co je teď v Torontu. Jeho mladší brácha teď funguje ještě na Budislavi. Potom kluci z Proseče. Jeden kamarád, Odehnal, ten mi dělal nábytek. Měl staršího bratra, který hrál v Lidovým domě v Poříčí divadlo. (...) Házeli jsme jim letáky, komunisti se nijak neskrývali. Psali jsme je na psacím stroji národního výboru.“

  • „Na řemenech byl velitelem nějakej Cajthaml. Idiot všech idiotů. A pak tam byl dozorce Trepka. Byl zavřenej za války. Po revoluci byl plukovník, byl za války zavřenej, protože byl romskýho původu, čili Cikán. Ten každýho třískal, když se na něj někdo křivě podíval. Řek, že když se na něj někdo křivě podívá... Každýmu ubalil facku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Baltimor - USA, 20.09.2008

    (audio)
    délka: 03:35:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 16.12.2010

    (audio)
    délka: 12:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když jsem slyšel, jak jeden komunista mluví se sousedkou, tak jsem si řekl: Počkej, ty dědku, já ti něco předvedu!

1181-portrait_former.jpg (historic)
Josef Lněnička
zdroj: Adam Hradilek

Josef Lněnička se narodil 11. dubna 1930 v Budislavi nedaleko Litomyšle. Jeho otec měl ve vsi řeznictví. Tomuto řemeslu se vyučil i Josef, který byl kromě toho nadšeným skautem a čtenářem legionářské literatury. Na sklonku roku 1948, kdy se z několikatýdenního vězení vrátil jeho kamarád, souzený za pobuřování a urážku SSSR, založil spolu s dalšími protikomunistickou skupinu. Inspirováni zahraničním rozhlasem začali psát a rozšiřovat protikomunistické letáky a plánovali akce na zastrašení místních komunistických funkcionářů, kteří v obci nutili drobné zemědělce k zakládání družstev a jinými způsoby šikanovali nekomunisty. Skupina neznala žádné zásady konspirace a své akce prováděla mnohdy neuměle a improvizovaně. Po několika akcích, kdy Lněnička vyděsil se zbraní v ruce nebo výstřelem ve tmě několik komunistických funkcionářů, si jeho kamarád rovněž hodlal opatřit zbraň a vyloupil poštovní stanici v Budislavi. Při následném vyšetřování a kvůli prořeknutí se jednoho z členů StB celou skupinu odhalila a pozatýkala. Na rozdíl od členů skupiny Státní bezpečnost nic nepodceňovala a domnívala se, že v kraji skutečně působí profesionální záškodnická skupina. Před soudem v Litomyšli se ocitlo následujícího roku 19 lidí, kteří do případu byli různým způsobem zapleteni. Často třeba jen tím, že své kamarády nebo známé nechtěli udat. V procesu byli souzeni rovněž čtyři mladiství. Josef Lněnička, tehdy devatenáctiletý, byl odsouzen za velezradu na 20 let do vězení. Odpykal si necelých 8 let, než byl v roce 1957 propuštěn na podmínku. Prošel nejtěžšími věznicemi té doby. Po vyšetřovací vazbě v Pardubicích a soudní vazbě v Chrudimi pobýval na Borech, Mírově, Valdicích-Kartouzích, na Ilavě a v Leopoldově. Na své poslední vězeňské štaci fáral jako horník na Tmavém dole ve Rtyni v Podkrkonoší. V roce 1968 odešel do Vídně, odkud se později přes Švýcarsko vrátil domů. V roce 1981 znovu emigroval, tentokrát do USA, kde žije dodnes.